Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 3. dubna 1883

Bylo to zbytečné – je přijata. Byl to omyl a necháváme ji na večeři.
Je krásně, cítím v sobě sílu, věřím, že mohu tvořit krásné malby.
Cítím to, jsem si jista.
Slunce, jaro, čerstvý vzduch. To je nejkrásnější roční doba. V létě je třeba utíkat před horkem a v zimě před mrazem, v létě jsou krásná jen rána a večery, ale teď je to ráj – a kdo toho nevyužije k malování en plein air, ten je opravdu na vině. Takže zítra…
Engelhardtovi a Faleyeffovi na večeři. I Alice; říkáme spolu hlouposti o Bastienovi-Lepageovi. A Jules? Je zdráv. Ta stará Mackayová je ale ošklivá! Nebo: jaký talent! Co asi dělá teď, jak myslíte? Večeří. Anebo ta písnička: je mladý, je krásný, má talent. To jsou nejněžnější výrazy, jimiž Coca oslovuji. A stala se z toho říkanka, kterou pěstují všichni domácí přátelé. Sotva někdo začne: je mladý…, ostatní přidávají: je krásný, má talent.
Cítím v sobě sílu zachytit to, co mě zasahuje.
Cítím novou sílu.
Důvěra v sebe, která schopnosti ztrojnásobuje. Zítra se pustím do obrazu, jenž mě okouzluje, a pak později, na podzim, pro deštivé dny, do dalšího, rovněž velmi zajímavého. Zdá se mi, že teď každý tah dopadne přesně tam, kam má, a cítím z toho nesrovnatelné opojení.

Poznámky

Kresba Alice Brisbaneové byla ve skutečnosti přijata; její odmítnutí byl omyl. ↩
„La mère Mackay" – paní Mackayová, žena z okruhu Julese Bastiena-Lepage, na niž Marie pohlíží s pobaveným despektem. ↩