Sobota 31. března 1883

Ten Tonyho dopis hraje přirozeně velkou roli, ukazují ho všem. Nervo mi posílá blahopřejný telegram.
Engelhardtovi, Tchernitsky, vulgo Cerny, k obědu, pak slečna de Miranda s otcem. Ten Miranda, před třemi lety přidělen ke španělskému vyslanectví, prožil různé nezdary, bídu, nevím co všechno – byla chvíle, kdy se úplně potopil, a ještě se nevynořil, jenže maminka pokládá za správné být laskavá k lidem v tísni. Za dobrou odměnu, Pane.
Ale ráno jsem byla u Juliána, dát si opakovat ty pěkné věci. Zdá se, že Bouguereau mu řekl: máte jednu Rusku, která poslala něco, co není špatné, není špatné. A víte, dodal Julián, z Bouguereauových úst je to ohromné – pokud nejde o jeho vlastní žáky. Zkrátka zdá se, že dostanu něco jako zmínku.
Beru malou Brisbane k sobě, její kresba byla odmítnuta.
Nebyla o nic horší než jiné práce, ale nikdo si nedal tu práci ji prosadit. Zkrátka je to mrzuté.
A přece nejsem veselá – a přitom tento úspěch jsem nečekala a člověk bývá tak šťastný z příjemného překvapení…

Poznámky

Pozn. překl.: V originále ironicky: „À charge de revanche Seigneur" — doslova „za oplátku, Pane", tj. naděje, že se laskavost vrátí.
Pas mal, pas mal (není špatné, není špatné): vysoká pochvala od proslule skoupého Bouguereaua.