❦

Pátek 30. března 1883

Vendredi 30 mars 1883

Od dnešního dne chci označovat dny bílou, šedou a černou tečkou — a na konci roku udělám součet.

Je veux à partir d’aujourd’hui marquer les jours d’un point blanc, gris et noir, et au bout de l’année je ferai l’addition.

Dnes jsem pracovala až do šesti hodin — v šest, protože je ještě světlo, jsem otevřela balkónové dveře, abych slyšela kostelní zvony a hrajíc na harfu dýchala jarní vzduch.

Aujourd’hui j’ai travaillé jusqu’à six heures, à six heures comme il fait encore jour j’ai ouvert la porte du balcon pour entendre sonner l’église et respirer l’air du printemps en jouant de la harpe.

To není den šedý ani bílý — je třeba ještě jednoho výrazu. Podívejme. Černá, šedá, bílá — bílá bude jako dnes — a ta krásná bude růžová. Dobře. Ano — dnes je to bílé. Jsem klidná, dobře jsem pracovala — pak jsem se umyla, oblékla se do bílého, chvíli jsem muzicírovala — a nyní píši, klidná, spokojená, těšíc se z tohoto interiéru, jenž jsem si sama zařídila a kde mám vše po ruce. Bylo by tak krásné žít tímto životem... A zatímco čekám na velikost — a i kdyby přišla — obětuji jí dva měsíce ročně a ostatních deset měsíců zůstanu zavřená a budu pracovat... To je ostatně jediný způsob, jak si opatřit ty dva měsíce, o nichž je řeč.

Ce n’est pas une journée grise ni blanche, il faut encore un terme. Voyons. Noire, grise, blanche, ce sera comme aujourd’hui et la belle sera rose. Bien. Oui, c’est blanc aujourd’hui. Je suis calme, j’ai bien travaillé, puis je me suis lavée, mise en blanc, fait de la musique, et maintenant j’écris, tranquille, satisfaite, jouissant de cet intérieur arrangé par moi où j’ai tout sous la main; ce serait si beau de vivre de cette vie... En attendant les grandeurs et même si elles venaient les grandeurs je leur sacrifierai deux mois par an et les autres dix mois je resterais enfermé et travaillant... C’est le seul moyen du reste de se procurer les deux mois en question.

Co mě trýzní — to je, že se budu muset provdat.

Ce qui me tourmente c’est qu’il faudra que je me marie.

Pak by tu nebyla žádná z těch nízkých ješitných obav, jimž nemohu uniknout.

Alors il n’y aurait plus aucune de ces basses inquiétudes de vanité auxquelles je n’échappe pas.

Proč se nevdává? Není již mladá. Lidé mi hádají sedmadvacet let — a to mě dohání k zuřivosti. Kdežto jednou provdaná... Ano, ale s kým. Kdybych byla jako dřív... ale nyní to musí být muž dobrý a jemný. Člověk mě může nyní tak snadno zranit a mučit... Musí mě milovat — neboť nejsem dost bohatá, abych si vzala takového, jenž by mě nechal zcela v klidu.

Pourquoi ne se marie-t-elle pas ? Elle n’est plus jeune. On me donne vingt-sept ans et cela m’enrage. Tandis qu’une fois mariée... Oui mais avec qui. Si j’étais comme avant... mais maintenant il faut que ce soit un homme bon et délicat. On peut si facilement me blesser et me torturer à présent... Il faut qu’il m’aime car je ne suis pas assez riche pour en épouser un qui me laisse tout à fait tranquille.

Kdybych měla dvě stě tisíc ročního příjmu, vzala bych si italského knížete a za padesát tisíc ročně bych byla svobodná. Ale takhle... Musí mít jmění — a to je hrozně těžké. Náhodou bych se klidně mohla zalíbit bohatému muži — ale pak si mě vezme z lásky a budu muset být stále přítomna... A sláva a malba? Ideálem by byl muž velmi zaneprázdněný a velmi inteligentní. Ale k tomu je třeba aristokratického nebo dost slavného jména, aby převyšovalo aristokracii. Z těch posledních nevidím téměř žádného. A pak — proč byste chtěli, aby si mě někdo vzal? Pracuji celou dobu — večer jsem unavená a sním o tom, co udělám zítra.

Si j’avais deux cent mille de rente, je prendrais un prince italien et moyennant cinquante mille par an je serai libre. Mais comme cela... Il faut qu’il ait de la fortune et c’est horriblement difficile. Le hasard pourrait bien faire que je plaise à un homme riche mais alors il m’épousera par amour, il faudra que je sois toujours là... Et la gloire et la peinture ? L’idéal serait un homme très occupé, et très intelligent. Mais c’est qu’avec ça il faut un nom aristocratique ou assez illustre pour dominer l’aristocratie. De ces derniers je n’en vois guère. Et puis pourquoi voulez-vous qu’on m’épouse ? Je travaille tout le temps, je suis fatiguée le soir et rêve à ce que je ferai le lendemain.

A cestuji-li, bude to kvůli mému obrazu. Ten muž by buď musel mít stejné záliby — nebo se obětovat. Stejné záliby — umělec? V aristokracii žádný není — a pravý umělec... Ne. Ale řeknete mi — to nejsou city vás hodné. Jsou. Protože chci vládnout.

Et si je voyage ce sera pour mon tableau. Il faudrait ou que l’homme ait les mêmes goûts ou qu’il se dévoue. Les mêmes goûts, un artiste ? Il n’y en a pas dans l’aristocratie et un vrai artiste... Non. Mais me direz-vous ce ne sont pas des sentiments dignes de vous. Si. Parce que je veux dominer.

A kdybych se provdala za umělce — byl by to triumf pro většinu toho hloupého a přece tak mocného světa. Bylo by to jakési ponížení — po tolika ambicích — pád, smutný konec. Byl by to zároveň velmi příjemný život — ale jsem příliš hrdá, abych necítila, jak mnou svět skoro pohrdá, v tom půvabném ústraní, kde bychom tvořili mistrovská díla.

Et si je me mariais avec un artiste ce serait un triomphe pour la majorité de ce monde imbécile et pourtant si puissant. Ce serait une sorte de déchéance, (après tant de prétentions) une dégringolade, une fin triste. Ce serait en même temps une vie très agréable mais je suis trop orgueilleuse pour ne pas sentir le quasi-mépris du monde dans la charmante retraite où nous serions entrain de faire des chef-d’œuvres.

Slavný muž se žení — vezme si ženu, kterou miluje, nebo hospodyni. Je to doplněk jeho usazeného života, koruna stavby; tak říkajíc si zařídí dům — a žena je jeho. Obyčejný muž se ožení — a je to totéž. Ale já... ~~nechci~~ být tou ženou — já jsem slavný muž — a tedy... Jak to udělat? Zůstat svobodná — to je být v poutech — nebo klesnout ze svého stavu a dát za pravdu veškerým pomluvám.

Un homme célèbre se marie, il prend une femme qu’il amie ou une ménagère. Ce complément de sa vie assise, le couronnement de l’édifice; il organise sa maison pour ainsi dire et la femme est à lui. Un homme odinaire se marie et c’est encore la même chose. Mais moi... ~~je ne veux~~ pas être cette femme là, c’est moi qui suis l’homme illustre et alors... Comment faire ? Rester libre; C’est être enchaînée ou se déclasser et donner raison à toutes les calomnies.

A potřebuji jet do Palestiny pro svůj obraz. Jak chcete, abych za sebou táhla všechny? Kdybych byla vdaná, jezdila bych všude svobodně — a nebylo by co říci.

Et j’ai besoin d’aller en Palestine pour mon tableau. Comment voulez-vous que je traine tout le monde après moi ? Si j’étais mariée je m’en irais partout librement et il n’y aurait rien à dire.

Je tu Alexis... Kdyby jen měl padesát tisíc ročního příjmu — šlo by to. Jinak se obávám, že by mi projedl mé příjmy — a bez peněz není nezávislosti.

Il y a Alexis... si seulement il avait cinqante mille de rente, ça se ferait. Autrement je crains qu’il me mange mes rentes, et sans argent pas d’indépendance.

A pak — možná nebudu dost milá. Co by z toho měl, kdyby si mě vzal?

Et puis je ne serai peut-être pas bien aimable. Quel intérêt aura-t-il à m’épouser ?

Vídat mě u stolu? A jinde... A ještě — nesměl by mě milovat příliš — neboť by tím trpěla práce.

Me voir à table ? Et ailleurs... Et encore il ne faudrait pas qu’il m’aimât trop car le travail en souffrirait.

Ale přece umělci mají milenky... I Bastien — a to mu nebrání v práci. Ať je to jak chce — myslím, že... Ach! Kdyby se dal najít někdo, kdo by všechno skloubil... Vezměme ještě toto — předpokládejme, že mě bude velmi milovat — ale bude to rok plný vyrušení — a pak bude buď milovat jinde, nebo mě bude milovat klidně — nebo alespoň jak bych si přála. A je třeba peněz — v případě, že by miloval jinde. Da

Pourtant les hommes artistes ont des maîtresses... Bastien même et ça ne le gêne pas pour travailler; c’est égal, je crois que... ah ! si on pouvait trouver quelqu’un qui concilie tout... Prenons encore ceci, supposons qu’il m’aime beaucoup mais ce sera un an de dérangé, après ou il aimerait ailleurs ou il m’aimerait tranquillement ou du moins comme je le voudrais. Et il faut de l’argent, dans le cas où il aimerait ailleurs. Da

Ve všem tom neberu v úvahu své vlastní srdce. Nelze vše předvídat — a pak záleží... a pak se to možná nikdy nestane. A možná to bude Cassagnac... A budu-li vdaná? Inu — rozešla bych se s manželem, aniž bych ho opustila — miluji-li toho druhého tak, že... A pak mě manžel možná podvede — a to je velmi pravděpodobné — a pak nebudu mít lepší důvod zůstat jen jeho stínem, neboť bych mu odpustila jen pod touto podmínkou; to je pro něho — a pro mé svědomí tu bude jeho zrada, jež mě zbaví přísahy.

Dans tout cela je ne fais pas la part de mon cœur à moi. On ne peut pas tout prévoir, et puis ça dépend... et puis ça arrivera peut-être jamais. Et ce sera peut-être Cassagnac... Et si je suis mariée ? Eh bien je romperais avec le mari sans le quitter si j’aime l’autre au point de... Et puis peut-être que mon mari m’aura trompée, et c’est fort probable et alors je n’ai pas de meilleurs raisons pour ne rester que son ombre, car je pardonnerais à cette condition; voilà pour lui et pour ma conscience il y aura sa trahison qui me déliera de mon serment.

Zdá se, že se to takto dobře zařídí... a co nepředvídané?

Ça a l’air de bien s’arranger comme cela... et l’imprévu ?

Právě jsem dostala tento dopis:

Je viens de recevoir la lettre suivante:

Palác na Champs-Élysées Sdružení francouzských umělců pro každoroční výstavy výtvarných umění
Slečno, píši vám přímo na stole v porotní síni, abych vám sdělil, že pastelová hlava, podobizna vaší sestřenice, měla u poroty opravdový úspěch. Posílám vám k tomu své nejsrdečnější blahopřání.
Nemusím vám říkat, že vaše obrazy byly přijaty velmi příznivě.
Letos je to pro vás skutečný úspěch a jsem z toho opravdu šťastný.
S úctou a přátelským pozdravem. Tony Robert-Fleury.

Nuže? Ach. Ha? A pak... Samotný dopis tu bude připnut, jenom ho budu muset několik dní ukazovat. Myslíte, že jsem bez sebe radostí. Jsem velmi klidná.

Eh bien ? Ah. Ha ? Et puis... La lettre elle-même va être épinglée ici seulement il faudra que je la montre pendant quelques jours. Vous me croyez folle de joie. Je suis très calme.

Zřejmě si nezasloužím prožívat velkou radost, když mě tak šťastná zpráva zastihuje v takovém rozpoložení, že to všechno považuji za obyčejné. A protože je to psáno mně, ztrácí to veškerou cenu. Kdybych věděla o podobném dopise pro Breslau nebo pro kteroukoli jinou, byla bych nesmírně rozrušena.

Je ne mérite sans doute pas d’éprouver une grande joie puisqu’une si heureuse nouvelle me trouve dans une disposition d’esprit telle que je trouve tout cela ordinaire. Et puisque c’est à moi qu’on écrit cela, cela perd toute sa valeur. Si je savais une lettre pareille à Breslau ou une autre j’en serais excessivement troublée.

Není to tím, že si vážím jen toho, co nemám, ale z přílišné skromnosti. Nevěřím tomu; kdybych tomu věřila doslova, byla bych příliš spokojená, a proto jsem zdrženlivá jako ten, kdo se bojí, že „to se nestane, protože je to příliš krásné…“ Bojím se radovat příliš brzy... A kvůli maličkosti. Zkrátka...

Ce n’est pas que je n’estime que ce que je n’ai pas mais c’est par une excessive modestie. Je n’ai pas foi, si je croyais cela à la lettre je serais trop contente aussi suis-je réservée comme quelqu’un qui craint que “ça n’arrivera pas parce que c’est trop beau... » Je crains de me réjouir trop tôt... Et pour pas grand chose. En somme...

Předchozí záznam Přehled sešitu