❦
Neděle 25. března 1883
Dimanche 25 mars 1883
Od včerejška od dvou hodin jsem v takových úzkostech, že je každý pochopí, až povím proč: Villevielle za mnou přichází a ptá se, mám-li zprávy ze Salonu. Ale ne. Jak to — vy nic nevíte? Nic. Ale prošla jste. To jsem nevěděla. Jistě — vždyť jsou na písmeno C.
Depuis hier deux heures je suis dans des transes qu’on comprendra lorsque j’aurai dit pourquoi Villevielle vient me voir et demande si j’ai des nouvelles du Salon. Mais non. Comment vous ne savez rien ? Rien. Mais vous avez passé. Je n’en savais rien. Sans doute puisqu’on est à la lettre C.
A to je vše. Píši s obtíží — ruce se mi třesou — cítím se jako rozbitá, na kusy, na cucky.
Et voilà tout. J’écris avec peine, les mains me tremblent, je me sens comme désorganisée, en morceaux, en loques.
Pak přichází Alice a říká: „Jste přijata.“
Puis arrive Alice qui dit: vous êtes reçue.
Přijata. Jak? Bez čísla.
Reçue. Comment ? Sans numéro.
Ještě se nic neví. O svém přijetí jsem nepochybovala.
On n’en sait rien encore. Je ne doutais pas de mon admission.
Slečna de Villevieille vám nic neřekla? Opakuji slova slečny de Villevieille. Jen to? Jen to — pan Julian jí oznámil, že jste přijata. Alice slyšela toto:
Mademoiselle de Villevieille ne vous a rien dit ? Je répète les paroles de Villevieille. Seulement ? Seulement c’est M. Julian qui lui a annoncé que vous êtes reçue. Alice a entendu ceci:
„Slečna Marie je přijata.“
— Mlle Marie est reçue.
„I pastel?“
— Le pastel aussi ?
„Ne — ale hlava Irmy.“
— Non mais la tête d’irma.
A vyměnili si několik slov, která nebylo slyšet — zřejmě aby vysvětlili, která hlava Irmy — neboť nikdo o tomto druhém příspěvku nevěděl. Co se pastelu týče — o tom ještě nemůže být řeč; nejdřív musí projít všechny olejomalby až po L. A pak...
Et ils échangèrent quelques mots pas entendus, sans doute pour expliquer quelle tête d’irma, car personne ne savait ce deuxième envoi. Pour ce qui est du pastel il ne peut en être encore question, il faut d’abord que tous les tableaux à l’huile aient passé, jusqu’au L. Et alors...
Kdyby hlava Irmy byla jediná? To by bylo fiasko ďábelské — a Ne. Cítíte ten úder?
Si la tête d’irma était la seule ? Ce serait un four diabolique et Non. Sentez-vous le coup ?
Jakmile představivost překročí jisté meze, vše se zdá možným.
Dès que l’imagination franchit certaines limites tout paraît possible.
A k tomu máma, teta, všichni jsou v úzkosti, jež mě rozčiluje v nejvyšší míře. Vyvinula jsem velké úsilí, abych byla jako obvykle a přijímala hosty.
Et avec ça maman, ma tante, tout le monde est dans une inquiétude qui m’agace au suprême degré. J’ai fait de grands efforts pour être comme à l’ordinaire et recevoir le monde.
Pan Laporte přišel — ale já jsem se oblékala...
M. Laporte est venu mais je m’habillais...
K večeři Engelhardtovi, Bojidar, princezna, Alice.
A dîner les Engelhardt, Bojidar, la princesse, Alice.
Bavím se tím, že vymýšlím rýmy na -age na oslavu Bastiena-Lepage... To mě zachraňuje před malomyslností.
Je m’amuse à donner des mots en age pour chanter Bastien-Lepage... Cela me sauve de la prostration-
Rosalie má tak podivný výraz. A když se jí ptám, co jí je — vypadá, jako by málem plakala. A já se nic neodvažuji ptát. Alice přespí zde — upravuji jí lůžko ve svém pokoji a hovoříme o Bastienovi do jedné hodiny. Při každém novém slovu na -age jsem znovu zapalovala svíci, abych ho zapsala — máme jich víc než sto padesát... Ale stejně... Včera jsem Julianovi zatelegrafovala — a dosud odpověď nemám — a jsou tři hodiny odpoledne... A já nic nevím. A to je...
Rosalie a un air si drôle. Et quand je lui demande ce quelle a, elle a l’air, pour un peu elle pleurerait. Et je n’ose rien demander. Alice passe la nuit ici, je lui arrange un lit dans ma chambre et nous causons de Bastien jusqu’à une heure. Chaque nouveau mot en âge faisait que je rallumais la bougie pour l’inscrire, nous en avons plus de cent cinquante... C’est égal... J’ai télégraphié hier à Julian et n’ai pas encore de réponse, et il est trois heures de l’après-midi... Et je ne sais rien. Et c’est...
Poslala jsem další telegram — a pět minut poté jsem dostala lístek od Juliana, který opisuji doslova:
J’ai envoyé une autre dépêche et cinq minutes après j’ai reçu un mot de Julian que je copie textuellement:
Opsaný dopis · Billet de Julian à Marie, 25 mars 1883„Ó naivito, ó vznešená nevědomosti. Konečně vám ji rozptýlím: přijata s č. 3! Přinejmenším — neboť znám někoho, kdo pro vás chtěl č. 2. A nyní vítězka. Pozdrav a blahopřání.“
« Ô naïveté, ô sublime ignorance. Je vais enfin vous dissiper: reçue avec n° 3 ! Au moins, car je connais quelqu’un qui voulait un n° 2 pour vous. Et maintenant vainqueur. Salut et Félicitations. »
Není to radost — ale je to klid. Nevěřím, že by mi po těchto čtyřiadvaceti hodinách ponižující úzkosti udělalo radost i samo č. 1.
Ce n’est pas une joie, mais c’est la tranquillité. Je ne crois pas en le n° 1, lui-même pourrait me faire plaisir après ces vingt-quatre heures d’humiliantes inquiétudes.
Říká se, že radost je živější po utrpení. Ne u mě. Obtíže, úzkosti, utrpení mi vše kazí. Konečně — co bych udělala, kdyby ta ostuda opravdu přišla — kdybych byla odmítnuta? Nejprve bych bez mrknutí oka prohlásila, že došlo k chybě — že prodavač barev špatně zapsal — a že to byla chyba. A pak a především bych odjela do Ruska, omlouvajíc se tatínkovou nemocí. Jen co bych sbalila zavazadla. Tak.
On dit que la joie est plus vive après les souffrances. Pas chez moi. Les difficultés, les inquiétudes, les souffrances me gâtent tout. Enfin qu’est-ce que j’aurais fait si cette honte était arrivée vraiment, si j’avais été refusée ? D’abord j’aurais dit avec aplomb qu’il y a eu erreur, que le marchand de couleurs a mal enregistré et qu’il y a eu erreur. Et puis et surtout je serais partie pour la Russie prétextant la maladie de papa. Le temps de faire la malle. Voilà.