Pátek 16. března 1883

Obléknu se a jdeme na návštěvy k Gaviniům, k Canrobertovým, Poleyffovým, baróně Légouxové, hraběnce Durosové. U paní Légouxové jsem si připadala jako v Balzacově salonu „jedné z pařížských královen“. Všechno v duchu velké elegance. Ta čtyřicetiletá žena je nádherně krásná — když jsme přišly, byl tu jen pan Guy de Marcilly, dost ošklivý mladý muž, ale duchaplného vzhledu, který je jejím oblíbencem. Kdyby Balzac žil, zbožňovala bych ho jako Boha.