Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle 25. února 1883

To musí být hrozné — neboť myslím, že jsem udělala něco dobrého. Na okamžik jsem byla spokojená sama se sebou — a přemohl mě strach, jenž mě pronásleduje dosud. Nyní — nebude-li to velmi dobré, bude to dvojnásob bolestné.
Ostatně jsem tak zasažena od těch novinových hanebností a dalšího... Přecitlivělá představivost mi přivolává tisíc ohavností — jsem schoulena a s hlavou v dlaních, připravena přijímat všechny rány. Myslím, že si člověk po celý život nese temnotu v duši, přežil-li podobné pomluvy a hrůzy; říká se, že z toho umírá. Balzac nechá Ursule Mirouet téměř zemřít. Ale mě by to muselo hodně... A přesto by mě to nezabilo. A nyní se neodlučuji od Boha. Ať ve snu nebo v tušení — svěřuji se Mu, aby zmírnil úder.
Ať je jak je — žiji v jakémsi věčném strachu, nevědíc nic určitě, ale obávajíc se tisíce chimerických neštěstí... Mladá dívko — i ta nejchimérickější neštěstí se mohou splnit. Máš toho snad dost, sovo. A pak mi najednou připadá, že veškeré vysněné štěstí se splní. Přidělují se mi medaile — vítězím — já... já...