Sobota 24. února 1883

Nezúčastním se přijetí — dny se prodlužují a mohu malovat až do půl šesté.
Poté, co maréchálka Canrobertová přišla minulou sobotu do mého ateliéru, zanechala jí maminka své karty — a ona dnes přišla na oplátnou návštěvu. Jsem z toho nadšena.
Engelhardtovi a Agathe na večeři.
Víte, že jsem neustále zaměstnána myšlenkou na Bastiena-Lepagea — navykla jsem si to jméno vyslovovat; a vyhýbám se jeho vyslovení před lidmi, jako bych byla vinná. A když o něm mluvím, je to s něžnou důvěrností, jež se mi zdá přirozená vzhledem k jeho talentu, ale která by mohla být špatně vykládána. Jaká škoda, Bože můj, že jeho bratr... to jest — že on sám není — to jest — konečně, že nemůže přicházet jako jeho bratr. Och! Kdyby jen chtěl — to jest —
Ofélie? Bože, má pravdu, že má stálou ženu — kdo je zaměstnán svým uměním, ostatní věci mu nemají brát příliš místa. Proč jsem si namlouvala, že na mě hleděl očima, jež... Onen večer u akvarelů? Efekt světla nebo barvy, jenž přitáhl malířovy oči — a nic víc, pravděpodobně... Sama často upírám zrak na lidi, na věci, studujíc tóny nebo osvětlení... Bože, jak jsme marnivé — hned jsem ho začala podezřívat z obdivu. Ale — proč ne? Protože jsem měla jednobarevné šaty z myšově šedého sametu s velmi vznešeným, velmi elegantním, velmi lichotivým kloboukem?
Jeho bratr mě obdivuje — nedělám tu chybu myslet si, že mě miluje [Zamazaná slova: člověk je téměř vždy směšný, myslí-li si, že tyto věci uhádne] — proč by tedy on sám mě neobdivoval? Hle úvaha.
A co bych s ním dělala? Přítel — nic jiného. Jak to — chápete přátelství? Ach! Já bych zbožňovala své slavné přátele — nejen z marnivosti, ale ze záliby, pro jejich vlastnosti, jejich ducha, jejich talent, jejich geniálnost; je to zvláštní rasa — přesáhne-li se jisté banální zlaté průměrnosti, ocitáme se v čistší atmosféře, v kruhu vyvolených, kde si lze vzít za ruce a tancovat kolo na počest... Co to říkám? Prostě Bastien má skutečně rozkošnou hlavu. Jeho bratr, jenž je velmi ošklivý, mu škodí — odděleni se zaměňují.
Mám velký strach, že moje malba bude připomínat jeho... Bez těch předností... Přírodu kopíruji velmi upřímně — vím to — ale myslím na jeho malbu.
Ostatně nadaný umělec, jenž bude upřímně okouzlen přírodou a bude ji chtít kopírovat, bude vždy připomínat Bastiena...
Půjde-li to dobře, skončím za čtyři nebo pět dní. Ano, ale...
Ráda bych měla čas udělat malou Peyronney!!
Za dvanáct dní to bude možné.