Sobota 24. února 1883

Při přijímání návštěv nejsem — dny se prodlužují a mohu malovat až do půl šesté.
Poté, co maršálová Canrobertová přišla minulou sobotu do mého ateliéru, nechala jí máma své navštívenky — a ona jí dnes návštěvu oplatila. Jsem z toho nadšena.
Engelhardtovi a Agathe na večeři.
Víte, že jsem neustále zaměstnána myšlenkou na Bastiena-Lepagea — navykla jsem si to jméno vyslovovat; a před lidmi se ho vyslovit vyhýbám, jako bych byla vinná. A když o něm mluvím, je to s něžnou důvěrností, jež se mi zdá přirozená vzhledem k jeho talentu, ale která by mohla být špatně vykládána. Jaká škoda, Bože můj, že jeho bratr... to jest — že on sám není — to jest — konečně, že nemůže přicházet jako jeho bratr. Och! Kdyby jen chtěl — to jest —
Ofélie? Bože, má pravdu, že má stálou milenku — kdo je zaujat svým uměním, tomu ostatní nesmí zabírat příliš místa. Proč jsem si namlouvala, že na mě hleděl očima, jež... Tenkrát večer na výstavě akvarelů? Efekt světla nebo barvy, jenž přitáhl malířovy oči — a nic víc, pravděpodobně... Sama často upírám zrak na lidi, na věci, studujíc tóny nebo osvětlení... Bože, jak je člověk marnivý — hned jsem ho začala podezřívat z obdivu. Ale — proč ne? Protože jsem měla jednobarevné šaty z myšově šedého sametu s velmi vznešeným, velmi elegantním, velmi lichotivým kloboukem?
Jeho bratr mě obdivuje — nedopouštím se té hlouposti, abych si myslela, že mě miluje člověk je téměř vždy směšný, myslí-li si, že tyto věci uhádne — proč by tedy on sám mě neobdivoval? To je mi úvaha.
A co bych z toho měla? Přece přítele. Jak to, vy nechápete přátelství? Ach! Já bych zbožňovala své slavné přátele — nejen z marnivosti, ale ze záliby, pro jejich vlastnosti, jejich ducha, jejich talent, jejich geniálnost; je to zvláštní rasa — jakmile člověk překročí jistou banální zlatou střední míru, ocitne se v čistším ovzduší, v kruhu vyvolených, kde si lze vzít za ruce a tancovat kolo na počest... Co to říkám? Prostě Bastien má skutečně rozkošnou hlavu. Jeho bratr, jenž je velmi ošklivý, mu škodí — každého zvlášť si je lidé pletou.
Mám velký strach, že moje malba bude připomínat jeho... Bez těch předností... Přírodu kopíruji velmi upřímně — vím to — ale myslím na jeho malbu.
Ostatně nadaný umělec, jenž bude upřímně okouzlen přírodou a bude ji chtít kopírovat, bude vždy připomínat Bastiena...
Půjde-li to dobře, skončím za čtyři nebo pět dní. Ano, ale...
Ráda bych měla čas udělat malou Peyronney!!
Za dvanáct dní to dokážu.