❦
Sobota 10. února 1883
Samedi 10 février 1883
Dost lidí — mimo jiné princezna Jeanne — ale ne Fitz-Jamesovi ani Charetteovi, ti nikdy nepřišli v sobotu... Ostatně se velmi bojím, že se to vše zhroutí; nejsme podporovány a závidí nám příliš mnoho lidí — neboť aniž bychom byly z aristokracie, ani opravdovými milionářkami, stavíme se od roku v prvních řadách; na našich večírcích se uvádějí aristokratická a proslulá jména, jsem elegantní, zajímavá, vidí nás jako velmi světské...
Pas mal de monde, la princesse Jeanne entre autres, mais pas les Fitz-James ni les Charette, ils ne sont jamais venus un samedi... Du reste j’ai très peur que tout ça s’effondre, nous ne sommes pas soutenus et il y a trop de jaloux, car sans être de l’aristocratie, ni vraiment millionnaires nous nous mettons depuis un an sur le premier rang, on cite des noms aristocratiques et illustres à nos soirées, je suis élégante, intéressante, on nous voit très chic...
A kdo? Bashkirtseffovi jsou zcela obyčejné šlechty, z venkova, a nemají ani ty miliony, jež vše vysvětlují. Nevím, jakými dojemnými příběhy si máma získala vévodkyni de Fitz-James — a mám podezření, že to stálo hodně ponižujícího naříkání... Ostatně udělala pro nás vše, ale to nemůže trvat, nejsme-li podporovány naším velvyslanectvím... Na velvyslanectví se přitom válejí staré soudní obsílky kvůli jakési Georgesově záležitosti, do níž byla má teta jako holčička zatažena, protože viděla — myslím — z okna, jak Georges bije úředníka. A teta nikdy neodjela do Ruska tuto hloupost vyřešit — a berou tu směšnou nicotnost za ohavnou záležitost a říkají, že se neodváží vrátit do vlasti kvůli trestnímu procesu... Lidé nepůjdou zkoumat, co jsou to za dokumenty, a slyšeli říkat, že proběhl Romanoffův proces — a i když je to dávno skončeno, i když byl případ odložen... Pletou to dohromady a jde to dál... Nyní mi řeknete — je možné, aby žena byla tak hloupá a zločinná, že nechá ležet věci, jež mě hubí...
Et qui ? Les Bashkirtseff sont de noblesse fort ordinaire, de province, et n’ont même pas de ces millions qui expliquent tout. Je ne sais par quelle suite de récits attendrissants maman s’est conquis la duchesse de Fitz-James, mais je soupçonne bien des jérémiades humiliantes... Enfin elle a tout fait pour nous mais cela ne peut durer si nous ne sommes pas soutenus par notre ambassade... Or, il y traîne à l’ambassade, de vieilles sommations à propos d’une affaire de Georges, et à laquelle ma tante étant fillette a été mêlée parce qu’elle avait vu d’une fenêtre je crois, Georges donnant des coups à un fonctionnaire. Or ma tante n’a jamais voulu aller en Russie se débarraser de cette niaiserie et l’on prend cette ridicule vilenie pour une affaire abominable et l’on dit qu’elle n’ose retourner dans son pays à cause d’un procès criminel... Le monde n’ira pas examiner quels sont ces papiers, et a entendu dire qu’il y a eu un procès Romanoff, et bien que ce soit archi-fini, bien qu’il y ait eu une ordonnance de non-lieu... On confond avec ça et ça va toujours... Maintenant me direz-vous, est-il possible qu’une femme soit idiote et criminelle au point de laisser traîner des choses qui m’assassinent...
To se nikdy nevysvětlí — ty ženy zavřou okna, abych nenastydla, vyloupí trhy s ranou zeleninou pro mě — a zároveň mě nechají válet v blátě kvůli jejich bratru Georgesovi, přes nějakého Soutza, zasmějí se tomu, nechápajíce, že je to hrozné — anebo si budou stěžovat každému, kdo přijde na mé výstřednosti, na můj hanebný charakter, strašlivě mě pomluví se slzami v očích, protože jsem si nevzala dost teplý plášť... Jsou vzácně a ohromujícím způsobem hloupé.
Ça ne s’expliquera jamais, ces femmes fermeront les fenêtres pour que je ne prenne pas froid, dévaliseront les marchands de primeurs pour moi et en même temps me laisseront traîner dans la boue pour leur frère Georges, par un Soutzo, en riront ne comprenant pas que c’est horrible ou bien se plaindront à tout venant de mes excentricités, de mon infâme caractère, me calomnieront affreusement des larmes dans les yeux parce que je n’aurai pas mis un manteau assez chaud... Elles sont d’une stupidité rare et formidable.
Ty ženy mě zničily — a vůči mně jsou zločinné.
Ces femmes-là m’ont perdue et envers moi elles sont criminelles.
Protože nechápou, řeknete mi. Souhlasím — jenže deset let chápu já a deset let jim to křičím od rána do večera. Hlupáci, kteří věří v nadřazenost druhých, jsou snesitelní — ale hlupáci, kteří se pokládají za hluboké a duchaplné... To je horší než cokoli. Nikdy mě neposlechly, nikdy mě nebraly vážně — a omezují se na chvění a naříkání, když mám rýmu...
Puisqu’elles ne comprennent pas, direz-vous. D’accord, mais voilà dix ans que je comprends moi, et que je le leur crie depuis le matin jusqu’au soir. Les imbéciles qui croient à la supériorité des autres sont supportables, mais les imbéciles qui se croient profonds et spirituels... C’est pis que tout. Elles ne m’ont jamais écoutée, jamais prise au sérieux et se bornent à trembler et gémir lorsque je m’enrhume...
A pak chvílemi, po nějaké katastrofě: „Och ano, Marie má pravdu — kdybychom ji poslouchaly!“ atd. atd.! Ale druhý den to začne znovu — a protože se bojí mého úsudku, schovávají se přede mnou jako děti...
Et puis par moments, après quelque catastrophe: Oh oui Marie a raison, si on l’écoutait ! etc. etc. ! Mais le lendemain ça recommence et comme elles ont peur de mon jugement, elles se cachent de moi comme des enfants...
A ještě musím být ráda, když nejednají mým jménem... Jako loni. Saint-Amand nás seznámil s Étincelou — dobře. Výměna karet — dobře. A najednou dostávám od té dámy dopis s poděkováním za nádherné květiny, které jsem jí prý poslala. Máma považovala za důvtipné a jemné poslat té novinářce mým jménem bez varování velký košík květin — slovíčko ve vašem příštím článku, drahá paní! Jak jsem zuřila... Konečně — to vám dává představu o těch osobách. Představte si, jaké to muselo být před deseti lety, když jsme přijely z Poltavy!... Nemám štěstí opravdu v ničem. Tento život je strašně smutný...
Et je dois encore m’estimer heureuse quand on n’agit pas en mon nom... Comme l’année dernière. Saint Amand nous avait fait faire la connaissance d’Etincelle, bien. Echange de cartes, bien. Et voilà que tout à coup je reçois de cette dame une lettre de remerciements pour les magnifiques fleurs que je lui ai envoyées. C’est maman qui avait trouvé cela ingénieux et délicat d’envoyer de but en blanc un grand panier de fleurs à cette chroniqueuse de ma part: un petit mot dans votre prochain article chère madame ! Ce que j’ai ragé. Enfin, ça vous donne une idée des personnages. Vous vous imaginez ce que ça pouvait être il y a dix ans, en sortant de Poltava !... Je n’ai de bonheur en rien vraiment. Cette vie est terriblement triste...
Po několika ubohých nezdárech smíšených s úspěchy ženy jsem se dala do práce — je tomu pět let; chtěla jsem nabýt síly sama ze sebe... Kdy to přijde?... Mezitím přicházela neštěstí a strasti...
Après quelques misérables déboires mélangés de succès de femme je me suis mise à travailler, voilà cinq ans; j’ai voulu acquérir une force par moi-même... Quand cela viendra-t-il ?... En attendant il est venu des malheurs et des misères...
A od té doby, co rány přibývají, vracím se k víře v Boha a k modlitbě — to je jediné útočiště; jinak by člověk zešílel... Zpozorovala jsem, že po vroucích modlitbách mě vždy čeká nová nesnáz... Ale to mě již neodrazuje — modlím-li se nebo ne, je to totéž; raději se modlím — to utěší... Kdybychom se nemodlili, bylo by to horší než zemřít... Náboženství... Ne. Bůh — ano. Bůh, jenž se stará o vše a jenž mě slyší, jenž mě zkouší a smiluje se. Konečně pro mě je modlitba protestem.
Et depuis que les coups redoublent je me remets à croire en Dieu et à le prier, c’est le seul refuge; autrement on deviendrait fou... J’ai remarqué qu’après de chaudes prières il m’arrivait toujours quelque nouvelle contrariété... Mais ça ne me rebute plus, que je prie ou non c’est la même chose, j’aime mieux prier, c’est consolant... Si on ne priait pas ce serait pis que mourir... La religion... Non. Dieu oui. Un Dieu qui s’occupe de tout et qui m’écoute, et qui m’éprouve et qui aura pitié. Enfin pour moi, la prière est une protestation.