Pondělí 29. ledna 1883

Gaillard nás dostane do sněmovny — dnes je diskuse o vyhnanství... knížat. Šílené množství lidí, dává si nesmírnou práci, aby se nám to podařilo, a po odchodu ze zasedání posílám jeho ženě, bývalé paní de Quincey, květiny. Řečníků není.
Floquet je domýšlivý, mluví špatně, ale nalezl argument, který jsem potřebovala k tomu, abych mohla schválit vypovězení. „Nesmíme trpět," pravil, „muže, kteří se otevřeně stavějí jako strážci zásady [Přeškrtnuto: jíž se pokládají za nositele] nadřazené národní vůli, muže, kteří uznávají a hlásají právo stojící nad vůlí všech."
Celkem jsem docela dobře slyšela a neviděla špatně. Paul de Cassagnac mimo jiné — nemluvil a choval se klidně — zpočátku se mi zdál ošklivý, při odchodu jsem ho ale znovu nalezla krásného; viděl mě, myslím, dívala jsem se na něj jako každý... možná o trochu více — a prohlížel si mě lorňonem, zdálo se mi. Bojím se, že jsem dávala znatelná znamení souhlasu, ale jsem tak šťastná, že jsem republikánka a že vím, proč jí jsem... Nadšení mladého muže...
Na řečništi měli mít smuteční krepu — Brisson předsedal; mám ho ráda od jeho řeči o Gambettovi. Měl pravdu: „ten hrdinský zpěv, jenž byl poezií [Zamazaná slova: našeho bojovníka] po patnáct let, neuslyšíme již více..." Clemenceau nemluvil... V sedm hodin odcházíme v doprovodu Missaka z tureckého velvyslanectví...
Princezna, Alexis a Dusautoy dnes večer večeří a já jsem v duchu neklidná a smutná — zdá se mi, že přijdou nevím jaká neštěstí...