❦
Neděle 7. ledna 1883
Dimanche 7 janvier 1883
Nyní je čtení novin zajímavé — „Le Voltaire“1 přivádí k pláči; „Le Figaro“ suší slzy referátem snad nestranným, který však bere iluze i nadšení, a to je vždy škoda.
Maintenant la lecture des journaux est curieuse, « Le Voltaire » fait pleurer, « Le Figaro » sèche les larmes par un compte rendu impartial peut-être mais qui enlève les illusions et l’enthousiasme et c’est toujours dommage.
Já zbožňuji Brissonův projev. Ano, jsme sťati, jak řekl Hecht. Ano, Gambetta byl poezií a hlavou naší generace.
Moi j’adore le discours de Brisson, oui nous sommes décapités comme a dit Hecht, oui, Gambetta était la poésie et la tête de notre génération.
Říkám „naší“. Ale nemajíc štěstí být Francouzkou, stojím za bratrstvím národů a všesvětovou Republikou.
Je dis nous. Mais n’ayant pas le bonheur d’être française je suis pour la fraternité des peuples et la République universelle.
Lidé z „La Justice“ ujišťují, aby uklidnili republikány, že lidé nejsou nic a myšlenka je vše. Nuže, dejte nám konstituční monarchii, jestliže lidé nejsou nic. Ne? Tak jak tedy vysvětlujete, že lidé nejsou nic?
Les gens de la « Justice » pour rassurer les républicains assurent que les hommes ne sont rien et l’idée est tout. Alors donnez-nous une monarchie constitutionnelle puisque les hommes ne sont rien. Non ? Alors comment expliquez-vous que les hommes ne sont rien ?
Mně se zdá, že lidé jsou vším a že republikánský princip tuto myšlenku bezvýhradně v sobě nese. Ano — vláda lidí volených pro jejich zásluhy, odkudkoli přicházejí. A to, co by mohlo být příliš... poetické v tomto systému, je zmírněno republikánskými institucemi. „Lidé nejsou nic“ — hloupý omyl, květ závisti. Lidé jako Gambetta vždycky dosáhnou toho, že budou zvoleni — ale aby byli užiteční, je třeba Republiky.
Il me semble à moi que les hommes sont tout et que le principe républicain comporte cette idée d’une façon absolue. Oui le gouvernement des hommes élus pour leurs mérites d’où qu’ils viennent. Et ce qui pourrait être par trop... poétique dans ce système modéré par les institutions républicaines. Les hommes ne sont rien, stupide erreur, fleur de jalousie. Les hommes tels que Gambetta se feront toujours choisir, mais pour qu’ils soient utiles il faut la République.
Proč tedy ta nepřítomnost bolesti, jíž si všímají při Gambettově pohřbu — stejně jako si jí všímali při pohřbu Mirabeauově2? Je to totiž skutečný a nepochopitelný dojem, který jsem měla i já sama...
Pourquoi donc cette absence de douleur qu’on signale dans les funérailles de Gambetta comme on l’a signalé dans celles de Mirabeau ? C’est que c’est l’impression véritable et incompréhensible que j’ai éprouvé moi-même...
„La Justice“ hovoří o pohanském charakteru obřadu — o půvabech a poezii tohoto athénského bytí přenesených do průvodu... Je to snad... Snad velikost muže, pocty vzdané majestátu génia — nenechávají místo pro zoufalou dojatost, pro zoufalství srdce, jakou může přivodit skromnější smrt...
La « Justice » parle du caractère païen de la cérémonie, les grâces et les poésies de cette existence d’athénien communiquées à son convoi... C’est peut-être... Peut-être la grandeur de l’homme, les honneurs rendus à la majesté du génie ne laissent-ils pas de place à l’attendrissement désolé, au désespoir de cœur que peut inspirer une mort plus humble...
Se Skobelevem, Gambettou a Chanzym by Francie získala zpět Alsasko-Lotrinsko a naše baltské provincie by nebyly ohroženy — zatímco nyní.
Avec Skobeleff et Gambetta et Chanzy la France reprenait l’Alsace-Lorraine et nos provinces Baltiques n’étaient plus menacées, tandis que maintenant.
Julian večeří a Tony přijde večer. O čem jiném by se také mluvilo než o Zesnulém?
Julian dîne et Tony vient le soir. De quoi voulez-vous qu’on parle si ce n’est du Mort ?
Jaká prázdnota. Jaký úžas.
Quel vide. Quel étonnement.
Dokud žil, nikdo si neuvědomoval, čím ten muž byl. Přečtěte si Brissonův projev. Já se všemocí toho pohnutí stávám Francouzkou a vlastenkyní — až na smrt.
On ne se rendait pas compte de son vivant de ce qu’était cet homme. Lisez le discours de Brisson. Moi je deviens de par la toute puissance de l’émotion, française et patriote jusqu’à en mourir.
V těchto velkých, takřka abstraktních citech je člověk otřesen až do samých kořenů života — a dosahuje výšin citů, jež by Gambettu naplnily hrdostí... Jeho jméno se mu podobá.
Dans ces grandes émotions pour ainsi dire abstraites on est remué jusqu’aux sources de la vie-même et l’on atteint à des hauteurs de sentiments qui enorgueillisent Gambetta... Son nom lui ressemble.
Podívejte se na portrét a uvidíte: Gambetta — není-liž pravda? Ale jména se podobají mužům — podívejte se na Floqueta5, vlasy sčesané dozadu, sevřená ústa; pak Grévy6 — ten se podobá morálně i fyzicky. A Clemenceau? Je v tom zaokrouhlenost i skromnost i malost i suchost i přesnost. Pokud jde o Rocheforta7 — vidíte ho pěnit, urážet a třást svou kšticí.
Regardez un portrait et voyez: Gambetta, n’est-ce pas ? Mais les noms ressemblent aux hommes, voyez Floquet, ses cheveux rejetés en arrière, la bouche pincée, puis Grévy, celui-là ressemble au moral et au physique. Et Clémenceau ? Il y a là et de la rondeur et de la modestie et de la petitesse et de la sécheresse et de la précision. Quant à Rochefort on le voit écumer, insulter et agiter sa mèche.
Julian a Dusautoy poslouchají mé krásné věty. Dusautoy to bere za bernou minci8 a lituje, že jsem žena — Julian také, ale s malým úsměvem, aby nevypadal, že mi to polyká jako muzikant.
Julian et Dusautoy écoutent mes belles phrases. Dusautoy croit que c’est arrivé et regrette que je sois femme, et Julian aussi mais avec un petit sourire pour ne pas paraître me gober comme le musicien.
Sedím z toho — říci, že ležím na zemi, by bylo možná přehnané. Pomyšlení, že je po všem, že ten velký umělec, ten vznešený tribun, je navždy němý — naplňuje mě smutkem a vzdorem, jež nedokážu vyslovit. Je to útok smrti, jak řekl jeden novinář.
Je suis assise, dire que je suis par terre serait peut-être trop. La pensée que c’est fini, que ce grand artiste, que ce sublime tribun, est muet à jamais, me remplit d’une tristesse et d’une révolte que je ne puis dire. C’est un attentat de la mort comme a dit un journaliste.
Poznámky
Le Voltaire: republikánský pařížský deník. ↩
Mirabeau: Honoré Gabriel Riqueti, hrabě de Mirabeau (1749–1791), velký řečník raného období Francouzské revoluce, jemuž byl roku 1791 vypraven státní pohřeb. ↩
Skobelev: generál Michail Skobelev (1843–1882), ruský hrdina rusko-turecké války a zastánce francouzsko-ruského spojenectví; zemřel v červenci 1882. ↩
Chanzy: generál Alfred Chanzy (1823–1883), francouzský velitel v prusko-francouzské válce a velvyslanec v Rusku (1879–1881); zemřel 4. ledna 1883. ↩
Floquet: Charles Floquet (1828–1896), radikální republikánský politik. ↩
Grévy: Jules Grévy (1807–1891), prezident Francouzské republiky. ↩
Rochefort: Henri Rochefort (1831–1913), nejproslulejší polemický novinář třetí republiky. ↩
Pozn. red.: francouzsky croire que c’est arrivé (v tisku kurzivou) — brát něco za hotovou věc, nechat se okouzlit: Dusautoy podléhá Mariiným krásným větám a věří jim, kdežto Julian se usmívá, aby nevypadal, že mu to „polyká“ (me gober). ↩