❦
Sobota 6. ledna 1883
Samedi 6 janvier 1883
Jdeme se dívat na průvod z oken pana Marinoviche, srbského ministra a švagra princezny, Rue de Rivoli 2401. Lepší místo by se těžko hledalo. Ale přihodilo se jakési qui pro quo, kvůli němuž jsem se bála, že budu mít jen boční okna. Vidět průvod jako skrz pootevřené dveře — veškerá majestátnost perspektivy ztracena — div jsem se nerozplakala vzteky.
Nous allons voir passer le cortège des fenêtre de M. Marinovitch, ministre de Serbie et beau-frère de la princesse, rue de Rivoli 240. Il serait difficile d’être beaucoup mieux. Mais il y a eu une sorte de quiproquo qui m’a fait craindre de n’avoir que les fenêtres de côté. Voir le cortège comme à travers l’entrebâillement d’une porte, toute la majesté de la perspective perdue, j’allais pleurer de rage.
Pak se všechno urovná a v deset hodin, kdy kanón oznamuje vynesení rakve, jsme u oken.
Puis tout s’arrange et à dix heures lorsque le canon annonce la levée du corps nous sommes à nos fenêtres.
Pohřební vůz — velkolepě předcházený trubači, jezdci na koních, smutečním pochodem a třemi obrovskými vozíky přetíženými věnci — vyvolal překvapení, jež bych ráda nazvala zklamáním. Tvrdé slovo — ale spravedlivé vůči oběma Bastienům-Lepagem, kteří ho postavili2. Přes slzy, které mi vehnala do očí velkolepá podívaná, jsem poznala oba bratry, jak kráčejí těsně u svého díla — architekt držel skoro jednu ze šňůr pohřebního příkrovu; bratr mu velkodušně přenechal přednost, sám to ke slávě nepotřebuje. Vůz je nízký, jako by ho drtil žal — přes něj přehozená černá sametová pokrývka, několik věnců namátkou, smuteční závoj, rakev zahalená do praporu.
Le char précédé magnifiquement de clairons, de militaires à cheval, d’une marche funèbre et de trois énormes tombereaux surchargés de couronnes cause une surprise que je nommerai volontiers déception. Mot dur mais juste pour les deux Bastien-Lepage qui l’ont construit. A travers les larmes arrachées par le spectacle grandiose j’ai reconnu les deux frères marchant tout près de leur œuvre, l’architecte tenant presque un cordon du poêle, et auquel son frère a généreusement accordé la préséance n’ayant pas besoin de cela pour être célèbre. Le char est bas comme écrasé de douleur, un drap de velours noir jeté en travers, quelques couronnes au hasard, un crêpe, le cercueil enveloppé du drapeau.
Přála bych mu víc majestátu — jsem snad zvyklá na církevní okázalost... Ostatně chtěli právem upustit od obvyklého pohřebního vozu a napodobit jakýsi antický vůz, jenž připomíná tělo Hektora přivezeného do Tróje3.
Je lui voudrais plus de majesté habituée peut-être aux pompes de l’église... Enfin ils ont voulu avec raison s’affranchir du corbillard classique et imiter une sorte de char antique qui fait songer au corps de Hector ramené à Troie.
Po průchodu tří vozíků s květinami a několika obrovských věnců nesených pěšky by se mohlo zdát, že to stačí — ale těch tří vozíků si člověk téměř nevšimne v tom, co přišlo potom; dle slov všech nikdo ještě neviděl takový průvod květin, smutečních praporů a věnců. Já přiznávám bez studu, že jsem tou nádherou zcela uchvácena.
Après le passage des trois camions de fleurs et de plusieurs gigantesques couronnes, à pied, on pouvait croire que c’était assez, mais ces trois camions s’oublient presque dans la suite car jamais au dire de tout le monde on n’a vu un tel défilé de fleurs, de drapeaux en deuil et de couronnes. Moi j’avoue sans honte être complètement empoignée par cette magnificence.
Člověk je dojat, rozrušen, přesycen — už nejsou slova, jak pořád říkat totéž: jak zas! Ano, zas a znovu a pořád — věnce všech velikostí, všech barev, obrovské, báječné, jaké se na nosítkách ještě nikdy neviděly — s prapory a stuhy s vlasteneckými nápisy, zlaté třepení třpytící se skrz smuteční závoj. Laviny květin, perel, třepení, záhony růží houpající se na slunci, hory fialek a slaměnek — a ještě orchestr4, jehož smuteční pochod hraný příliš rychle se vzdaluje a zaniká ve smutných tónech; pak šustot kroků na písku ulice, který bych přirovnala ke zvuku deště slz, kdyby... Ale ten nádherný průvod, osvětlený jarním sluncem rozptylujícím mlhu, nepůsobí bezútěšně... A delegace nesoucí věnce stále přicházejí — výbory, spolky, Paříž, Francie, Evropa, průmysly, umění, školy — květ civilizace a inteligence. A ještě bubny zahalené smutečním závojem — a obdivuhodný zvuk trubky po strašlivých chvílích ticha.
On est ému, énervé, excédé, il n’y a plus de mots pour dire toujours la même chose: comment encore ! Oui encore, encore et toujours, des couronnes de toutes les tailles, de toutes les couleurs, gigantesques, fabuleuses, comme on n’en a jamais vues sur des brancards, avec des bannières et des rubans avec des inscriptions patriotiques, des franges d’or qui brillent à travers le crêpe. Des avalanches de fleurs, de perles, de franges, des parterres de roses se balançant au soleil, des montagnes de violettes et d’immortelles et encore un orphéon dont la marche funèbre jouée trop vite meurt en s’éloigant en notes tristes, puis le bruit des pas sur le sable de la rue que je voudrais comparer au bruit d’une pluie de larmes si... Mais ce cortège splendide et éclairé par un soleil de printemps qui dissipe le brouillard n’a pas un caractère désolé... Et les délégations portant des couronnes passent toujours, les comités, les associations, Paris, la France, l’Europe, les industries, les arts, les écoles, la fleur de la civilisation et de l’intelligence. Et encore des tambours voilés de crêpe et le son admirable du clairon après de formidables silences.
Záchranáře vítá jásot, stejně jako studenty, kteří zdravili, jako by říkali: mezi námi je možná další. Pak ještě jeden smuteční pochod a ještě věnce. Ty nejkrásnější jsou vítány obdivným šepotem. Alžírsku se provolává sláva — při průchodu Bellevillem5 — s onou schopností vstřebávání a rezonance, kterou mám v tak vysoké míře — pocítila jsem pohnutí dojatou hrdostí, jež mi zahalilo oči. Ale když se objeví monumentální věnce měst Alsaska a Lotrinska a trikolorové prapory v smutku — projde davem zachvění, které vhání slzy do očí. A průvod pokračuje stále, věnce se střídají, stuhy a květiny se třpytí na slunci skrz smuteční plátno. To není pohřeb — to je triumfální pochod. Nevím, proč nemohu říci: apoteóza.
Les sauveteurs sont acclamés ainsi que les étudiants qui saluaient comme pour dire: il y en a peut-être un autre parmi nous. Puis encore une marche funèbre et encore des couronnes. Les plus belles sont saluées par des murmures d’admiration. L’Algérie est acclamée, au passage de Belleville avec cette faculté d’assimilation et de vibration que je possède à un degré si puissant, j’ai ressenti un mouvement de fierté attendrie qui m’a voilé les yeux. Mais lorsque paraissent les couronnes monumentales des villes d’Alsace-Lorraine et les drapeaux tricolores en deuil il y a un frémissement dans la foule qui arrache des larmes. Et le défilé continue toujours, et les couronnes se succèdent, les rubans et les fleurs brillant au soleil à travers des toiles de crêpe. Ce n’est pas un enterrement, c’est une marche triomphale. Je ne sais pas ce qui fait que je ne puis dire: apothéose.
Je to celý národ, jenž kráčí za touto rakví — a všechny květiny Francie jsou ustřiženy, aby poctily toho génia krutě zabitého ve čtyřiceti čtyřech letech — jenž ztělesňoval všechny velkorysé touhy této generace, jenž si nakonec přivlastnil a ve svou osobnost pojal celý život mladé země — jenž byl poezií, uměním, nadějí, hlavou nových mužů.
C’est un peuple entier qui marche derrière ce cercueil et toutes le fleurs de France sont coupées pour honorer ce génie atrocement tué à quarante-quatre ans, qui incarnait toutes les aspirations généreuses de cette génération, qui avait fini par s’approprier et par englober dans sa personnalité la vie entière du pays jeune, qui était la poésie, les arts, l’espoir, la tête des hommes nouveaux.
Zemřel ve čtyřiceti čtyřech letech — měl čas jen připravit půdu pro své dílo msty a velikosti.
Mort à quarante-quatre ans n’ayant eu le temps que de préparer le terrain pour son œuvre de revanche et de grandeur.
Ten neuvěřitelný a jedinečný průvod trvá přes dvě a půl hodiny — a nakonec se dav uzavře, dav lhostejný a hlučný, který se už jen směje, jak se plaší koně posledních kyrysníků. Nikdy nebylo nic podobného — hudba, květiny, cechy, děti v tom lehkém oparu, v němž je slunce měnilo v obrazy apoteózy.
Cet incroyable et unique défilé dure plus de deux heures et demie et enfin la foule se referme, la foule indifférente et tapageuse ne songeant plus qu’à rire de la frayeur des chevaux des derniers cuirassiers. Il n’y a jamais eu rien de pareil, les musiques, les fleurs, les corporations, les enfants dans ce léger brouillard que le soleil faisait ressembler à des images d’une apothéose.
Ta zlatá mlha a ty květiny by připomínaly nemožný průvod nějakého mladého boha.
Cette vapeur dorée et ces fleurs feraient songer au convoi impossible de quelque jeune dieu.
I odhlédneme-li od politiky — chápu, že každý cítí potřebu projevit mu dojatý žal.
Même en mettant de côté la politique, je comprends que tout le monde soit porté à lui témoigner des regrets attendris.
Byl přítelem, intelektuálním druhem nehmotně řečeno celé této generace — byl Republikou, Paříží, Francií, mládím, uměním. Zdá se mi, že vidím kus látky, z níž byl odstraněn hlavní ozdobný prvek — zbývá jen otisk a přestřižené nitě.
Il était l’ami, le camarade intellectuel, immatériellement parlant de toute cette génération, il était la République, Paris, la France, la jeunesse, les arts. Il me semble voir un morceau d’étoffe d’où le principal ornement a été enlevé ne laissant qu’une marque et des fils coupés.
Ach, ty květiny, věnce, smuteční pochody, prapory, delegace, pocty — zahrnujte ho jimi, lide netrpělivý, lide nevděčný, lide nespravedlivý. Teď je po všem. Zabalte do trikolorových látek tu smutnou schránku, v níž leží hrozné ostatky té zářivé inteligence.
Ah les fleurs, les couronnes, les marches funèbres, les drapeaux, les délégations, les honneurs, prodiguez-les lui, peuple impatient, peuple ingrat, peuple injuste. C’est fini à présent. Enveloppez d’étoffes tricolores la triste boîte qui renferme les restes horribles de cette lumineuse intelligence.
Jste hodni uctívat to zmrzačené tělo — vy, kdo jste otrávili poslední rok života té duše. Vše je skončeno. Nezbývají než malí mužíčci ohromeně stojící před zejícím hrobem toho, kdo jim svojí nadřazeností tak překážel. Kolik jich si potichu říkalo, že jim Gambetta svým pohlcujícím géniem bránil si vydobýt místo. Místo je vaše — ukažte se! Vy průměrní, závistiví a nicotní — jeho smrt vás nepromění.
Vous êtes bien digne d’honorer ce cadavre mutilé, vous qui avez empoisonné la dernière année de la vie de cette âme. Tout est fini. Il n’y a plus rien que des petits hommes stupéfaits devant la fosse béante de celui qui les gênait tant par sa supériorité. Combien y en a-t-il qui se disait tout bas que Gambetta leur empêchait de se faire une place par son absorbant génie. Elle est à vous la place, montrez-vous ! Médiocres, jaloux et nuis, sa mort ne vous transformera pas.
Celá naše společnost obědvá u paní Marinovitchové — paní Gavini jí, směje se a obdivuje krásu průvodu; máma pronásleduje baronku des Michels, novou velvyslankyni v Madridu, aby ji pozvala na náš večírek; Dina se směje mým slzám; je veselo — já nepláču před celou společností, ale mám sevřené hrdlo a ochablé paže. Odcházíme odtud kolem třetí — všichni se přesunuli doleva; Champs-Élysées jsou šedé a pusté. Ještě tak nedávno tudy ten muž projížděl tak veselý, tak mladý, tak živý — v tom velmi prostém kočáře, který mu tolik vyčítali. Všude samá nepoctivost. Neboť inteligentní, poctiví, vzdělaní, francouzští, vlastenečtí muži ve svém svědomí nemohli věřit hanebnostem, jimiž Gambettu zatěžovali.
Toute notre société déjeune chez Mme Marinovitch, Mme Gavini mange, rit et s’extasie sur la beauté du cortège, maman poursuit la baronne des Michels, nouvelle ambassadrice à Madrid pour l’inviter à notre soirée, Dina rit de mes larmes, on s’amuse beaucoup, je ne pleure pas devant tout le monde mais j’ai la gorge serrée et les bras inertes, nous sortons de là vers trois heures, tout le monde s’est porté à gauche, les Champs Elysées sont gris et déserts, il y a si peu de temps encore cet homme s’y promenait si gai, si jeune, si vivant, dans cette très simple voiture qu’on lui a tant reproché. Quelle mauvaise foi partout. Car les hommes intelligents, probes, instruits, français, patriotes, ne pouvaient pas en leur âme et conscience croire aux infamies dont ils chargeaient Gambetta.
Říká se, že si jeho poslaneckou lavici už zamluvil nějaký sněmovní hmyz.
On dit que son banc de député est déjà retenu par un insecte de la Chambre.
Copak tam není nikdo, kdo by se vzepřel té hrubé urážce paměti toho, kdo proslavil tribunu té sněmovny — jejíž schody jsou posety věnci, ozdobeny lampiony a zahaleny jako vdova obrovským černým smutečním závojem spadajícím z tympanonu jako šerpa a obalujícím ji průsvitnými záhyby. Ten závoj je inspirací génia — a nešlo by vymyslit dramatičtější výzdobu. Účinek je úchvatný, bolí a vyvolává pocit chladu, hrůzy — jako černý prapor vlasti v nebezpečí.
Il n’y a donc là personne pour s’opposer à cette grossière injure à la mémoire de celui qui a illustré la tribune de cette chambre au perron jonché de couronnes ornée de lampadaires et voilée comme une veuve d’un gigantesque crêpe noir qui tombe du fronton en écharpe et l’enveloppe de ses plis transparents, le voile est une inspiration de génie et on ne pourrait inventer une décoration plus dramatique. L’effet est saisissant, cela fait mal et donne une impression de froid, de terreur comme le drapeau noir de la patrie en danger.
Máme hojně návštěv — hraběnka de Villevieille s dcerou, vévodkyně de Fitz-James, markýza de Villeneuve-Bonaparte, hraběnka Duros atd. Ty hlupačky mluví o civilním pohřbu6 — myslím, že sám Bůh se o takové hlouposti nestará a že vyhrazuje duši génia jiné přijetí než malé mitrovité duše zbožných. Jsou hloupé, ty ženy — a myslím, že té společnosti teď uvidíme dost díky staré vévodkyni. Je to pro mě utrpení — ale v podstatě to lichotí marnivosti.
Nous avons beaucoup de visites, la comtesse de Villevieille et sa fille, la duchesse de Fitz-James, la marquise de Villeneuve-Bonaparte, la comtesse Duros etc. Ces sottes parlent d’enfouissement civil, je crois que Dieu lui-même ne s’inquiète pas de ces niaiseries et qu’il réserve un autre accueil à l’âme divine d’un génie qu’aux petites âmes-mitres des dévotes. Elles sont bêtes ces femmes et nous allons voir pas mal de cette société je crois, grâce à la vieille duhesse; c’est une souffrance pour moi mais qui flatte la vanité en somme.
Poznámky
Rue de Rivoli 240: dům naproti zahradě Tuilerií, na trase Gambettova pohřebního průvodu. ↩
Oba bratři Bastien-Lepageové, malíř Jules a architekt Émile, navrhli pohřební průvod. ↩
Hektorovo tělo přivezené do Tróje: v poslední knize Iliady Achilleus vrací Hektorovo tělo králi Priamovi. ↩
Orphéon: amatérský hudební spolek, pěvecký nebo dechový. ↩
Belleville: dělnická čtvrť na severovýchodě Paříže, Gambettův volební obvod. ↩
Civilní pohřeb (enfouissement civil): pohřeb bez náboženských obřadů; Gambettův pohřeb byl zcela občanský. ↩