❦

Čtvrtek 4. ledna 1883

Jeudi 4 janvier 1883

Viděla jsem Juliana, který měl v kapse Pelletanův¹ článek, jenž mě tak dojal — měl ho u sebe, aby mi ho ukázal. Říká mi, že nikdy nebudu znát skutečnou vášeň (mluvě o Gambettovi a té ženě) — že nejsem dost žena — téměř jako ta tiráda Claude Vignona vůči Camille Maupin² (viz Balzacova Beatrix). Ostatně — přece nejsem natolik nadřazena, abych... Věštkyně mi to řekly. Ba tento netvor Julian mě těší tím, že [slova začerněna: zato mně] připadnou všichni muži a můj dvůr bude vždy početný — neboť v podstatě jsem šarmantní, vtipná, originální... Ale chybí mi citlivá struna... Zkrátka budou mě zbožňovat bez toho, aby mě milovali — a možná bytosti obyčejné, které budou pokládat za pravé všechny mé strass city... Tento člověk mi nerozumí — nebo se sama špatně posuzuji... Anebo — je to možné... Má pravdu: mé slzy, mé rozechvění, mé tirády — to vše je póza pro publikum... Přesto ne méně cítím vše, co cítím... Říká, že je to jen na povrchu... Je to možné. Ostatně... Tyto noviny na mě působí hrozně. Rakev převezli do Paláce — přijal ji předseda sněmovny.

J'ai vu Julian qui avait dans sa poche l'article de Pelletan qui m'avait tellement emue pour me le montrer. Il me dit que je ne ferai jamais de passion veritable (en parlant de Gambetta et de cette femme) que je ne suis pas assez femme, presque la tirade de Claude Vignon a Camille Maupin (voir Beatrix de Balzac). Enfin je ne suis pourtant pas superieure au point de... Les tireuses de cartes me l'ont dit. Du reste ce monstre de Julian me console en disant que [Mots noircis: en revanche j'aurai tous] les hommes et que ma cour sera toujours nombreuse car en somme je suis charmante, spirituelle, originale... Mais pas la fibre sensible... Enfin on m'adorera sans m'aimer et peut-etre des etres ordinaires qui prendront pour du vrai toutes mes emotions en strass... Il ne me comprend pas cet homme ou c'est moi qui me juge mal... ou au fait c'est possible... Il a raison, mes larmes, mes agitations, mes tirades tout cela c'est poser le public... Je n'en ressents pas moins tout ce que je ressents... Il dit que c'est a la surface... C'est possible. Enfin... Ces journaux me font un effet terrible. On a amene le cercueil au Palais, c'est le President de la chambre qui l'a recu.

„Děkuji vám, že jste ho sem přivezl" — říká Spullerovi¹ a rozplývá se v slzách. A já taky pláču. Přísný, vážný, prostý Brisson² — který jeho přítelem nebyl. „Děkuji vám, že jste ho sem přivezl." V tom je skutečné vzrušení, jaké žádná komedie nikdy nedá. A noviny se svým velkým řečníkem, slavným, řečníkem, géniem, mocným dechem, lví hlavou... Jsem dojata, rozrušena, téměř nemocna... A ještě Brisson, který říká, že snad nikdy nenajde odvahu mluvit o této strašné smrti... Ve čtyřiceti čtyřech letech. Ještě před pěti dny!...

Je vous remercie de l'avoir amene ici - dit-il a Spuller en fondant en larmes. Et moi de pleurer. L'austere, le grave, le simple Brisson qui n'etait pas son ami. Je vous remercie de l'avoir amene ici: Il y a la une emotion reelle que ne donnera jamais aucune comedie. Et les journaux avec leur grand orateur, illustre, orateur, genie, souffle puissant, tete leonine... Je suis remuee, enervee, presque malade... Et encore Brisson qui dit qu'il n'aura peut-etre jamais le courage de parler sur cette mort epouvantable... A quarante-quatre ans. Il y a cinq jours encore !...

Večer trávíme psaním pozvánek na 12.

On passe la soiree a ecrire des invitations pour le 12.

Jsem zcela jako by mě tato smrt zlomila... Nemohly jsme vstoupit — po dvouhodinové frontě.

Je suis tout a fait comme si cette mort m'avait brisee... Nous n'avons pas pu entrer, apres avoir fait queue pendant deux heures.

Dav byl celkem slušný — vezmeme-li v úvahu francouzský charakter, tlačenici, strčení lokty, zahájené rozhovory, věčné pokušení vtipkovat ke všemu; nevyhnutelné žerty v takovém shromáždění.

La foule a ete assez respectueuse pourtant si l'on prend en consideration le caractere francais, la presse, les coups de coude, les conversations engagees, la tentation perpetuelle de faire de l'esprit a propos de tout; les droleries inevitables dans une cohue pareille.

A když se hlasitě smáli, byli tu lidé, kteří ukládali ticho nebo křičeli: je to neslušné, mějte k němu úctu... A všude se prodávaly fotografie, medaile, ilustrované noviny. Život, smrt Gambettova! Srdce se svírá před tím brutálním konstatováním události, tou publicitou [slova začerněna: tak přirozenou] — přesto se mi zdála jako bezostyšnost...

Et lorqu'on riait fort, il y avait des gens qui imposaient silence, ou criaient c'est indecent, respectez-le... Et on vendait partout les photographies, les medailles, des journaux illustres. La vie, la mort de Gambetta ! [Raye: Non] Le coeur se serre devant cette constatation brutale de l'evenement, de cette publicite [Mots noircis: si naturelle] pourtant qui m'a paru comme une impudeur...

Poznámky

Pelletan: Camille Pelletan (1846–1915), radikální republikánský novinář a politik, spoluředitel La Justice a za Gambettova života jeho zarytý odpůrce. Právě to, že byla jeho pocta dojemná, jí dodávalo na významu. ↩

Claude Vignon vůči Camille Maupin: v Balzacově Béatrix (1839) říká chladný, analytický umělecký kritik Claude Vignon proslulé spisovatelce Camille Maupin, že ženy velké inteligence a moci obětují svou citovou, ženskou schopnost lásky — stávají se příliš sebejistými, než aby byly skutečně zranitelné. ↩

Spuller: Eugène Spuller (1835–1896), nejbližší osobní i politický druh Gambettův po dvacet let, jenž byl u jeho úmrtního lože. Brissonova slova díků jemu — „Děkuji vám, že jste ho sem přivezl" — jsou výjimečným gestem republikánské solidarity napříč politickými tábory. ↩

Brisson: Henri Brisson (1835–1912), předseda poslanecké sněmovny, umírněný republikán a nikoli Gambettův politický spojenec. Jeho slzy přesáhly stranickou příslušnost. ↩

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam