❦
Čtvrtek 28. prosince 1882
Jeudi 28 décembre 1882
Jako by teď šlo o tohle! Jsem prsní1. Řekl mi to dnes — léčte se, musíte se pokusit vyléčit, budete toho litovat. Můj doktor je mladý muž a zdá se inteligentní; na mé námitky proti puchýřovým náplastem a jiným hanebnostem odpovídá, že toho budu litovat, a že nikdy v životě neviděl tak neobyčejnou nemocnou. A také že by na můj pohled nikdo, nikdy neřekl, jakou mám nemoc — vypadám vskutku kvetoucně, a přitom jsou zasaženy obě plíce, levá však mnohem méně. Poprvé mě bolelo vlevo, když jsme vycházeli ze svatých katakomb v Kyjevě2, kde jsme všichni šli prosit Pána Boha a ostatky jeho svatých, aby mě uzdravili — za vydatné pomoci mší a rublů. Ještě před osmi dny nebylo v levé plíci téměř nic slyšet. Ptal se mě, zda mám příbuzné prsní. Ano — dědečkův otec a jeho dvě sestry, hraběnka Toulouse-Lautrecová3 a paní Stralbo. Jeden praděd a dvě pratety.
Il s’agit bien de cela ! Je suis poitrinaire. Il me l’a dit aujourd’hui, soignez-vous, il faut tenter de guérir, vous le regretterez. C’est un jeune homme et qui a l’air intelligent mon docteur; à mes objections contre les vésicatoires et autres infamies il répond que je le regretterai et qu’il n’a jamais de sa vie vu une malade aussi extraordinaire. Et aussi qu’à mon aspect on ne me donnerait jamais, jamais ma maladie, j’ai l’air florissant en effet et les deux poumons sont atteints, le gauche beaucoup moins pourtant. La première fois que j’ai eu mal à gauche ça a été en sortant des saintes catacombes à Kieff où nous avons tous été demander au Bon Dieu et aux reliques de ses saints de me guérir à grand renfort de messes et de roubles. Il y a huit jours on n’entendait encore presque rien au poumon gauche. Il m’a demandé si j’ai des parents poitrinaires. Oui, le père de grand-papa et ses deux sœurs la comtesse de Toulouse-Lautrec et Mme Stralbo. Un arrière grand-père et deux grandes tantes.
„Zkrátka, ať je to jak chce, jste prsní.“ Když jsem scházela ze schodů od toho dobrého muže, trochu se mi podlamovala kolena, který se zajímá o tak originální nemocnou. Lze to zastavit, pokud budu dělat, co je třeba. To jest: puchýřové náplasti a jih. Zohyzdit si ramena na rok a jít do vyhnanství.
Enfin quoiqu’il en soit, vous l’êtes, poitrinaire. Je vacillais un peu sur mes jambes en descendant l’escalier de ce brave homme qui s’intéresse à une malade si originale. On peut enrayer si je fais ce qu’il faut. C’est-à-dire: des vésicatoires et le midi. Me défigurer les épaules pour un an et m’exiler.
Co je rok oproti celému životu. Ostatně je krásný, ten můj život.
Qu’est-ce qu’une année auprès de toute la vie. Elle est belle ma vie du reste.
Jsem velmi klidná, ale trochu překvapená, že tajemství svých neštěstí znám jen já. A věštkyně z karet, které mi předpovídají tolik štěstí — přesto mi ta Jacobová ohlásila nemoc. Tu ji mám. Aby se její předpověď zcela splnila, chybí ještě: velký úspěch, peníze, sňatek — a pak láska ženatého muže. Bolí mě vlevo — to je ta méně nemocná strana. Potain4 nikdy nechtěl říci, že jsou plíce zasaženy — používal obvyklé obraty pro takový případ: průdušky, bronchitida atd. Je lepší vědět přesně — to mě přiměje udělat všechno, jen ne letos odjet.
Je suis très calme mais un peu étonnée d’être seule dans le secret de mes malheurs. Et les tireuses de cartes qui me prédisent tant de bonheurs, pourtant la Jacob m’a annoncé une maladie. La voilà. Pour que sa prédiction soit entièrement réalisée il manque: le grand succès, l’argent, le mariage et puis l’amour d’un homme marié. Enfin, ça me fait mal du côté gauche, le moins malade. Potain n’a jamais voulu dire que les poumons étaient atteints, il employait les formules ordinaires en pareil cas, les bronches, la bronchite etc. Il vaut mieux savoir au juste, ça me décide à tout faire sauf le départ cette année.
Příští zimu budu mít jako výmluvu pro tu cestu obraz Svatých žen5. Letos v zimě by to znamenalo opakovat loňské nepříjemnosti. Všechno — jen ne jih — a jak Bůh dá.
L’hiver prochain j’aurai pour expliquer ce voyage le tableau des Saintes femmes. Cet hiver ce serait recommencer les embêtements de l’année dernière. Tout sauf le midi et à la grâce de Dieu.
Ostatně ten doktor toho tolik řekl proto, že od té doby, co ke mně chodí, je to horší. Léčí mi uši a o plicích jsem se mu zmínila jen náhodou, se smíchem — a tehdy poslouchal a před měsícem mi nařídil granule, a především špinavosti na kůži, k čemuž jsem se nemohla odhodlat, doufajíc, že to nepůjde tak rychle.
Enfin ce qui fait qu’il a tant dit ce docteur c’est que depuis qu’il me voit ça va plus mal. Il soigne mes oreilles et je ne lui ai parlé de la poitrine que par hasard en riant et alors il a écouté et il m’a ordonné des granulés (il y a un mois) et surtout des saletés sur la peau, ce à quoi je n’ai pas pu me décider espérant que ça n’avancerait pas si vite.
Takže jsem prsní? Teprve dva nebo tři roky. A v podstatě to není dost pokročilé, abych na to umřela — jen je to velmi nepříjemné.
Alors, je suis poitrinaire ? Depuis deux ou trois ans seulement. Et en somme ce n’est pas assez avancé pour que j’en meure, seulement c’est bien ennuyeux.
Ach, ano. Ale jak vysvětlit, že vypadám zdravě — a že se mi již nevejdou živůtky, které byly šity dávno předtím, než jsem onemocněla, v době, kdy ještě o ničem nebyla řeč. Nejspíš tedy náhle zhubnu — snad je to tím, že jsem mladá a mám tak široká ramena, tak vyklenutý hrudník, tak španělské boky. Nemohu se vzpamatovat ze všech těch katastrof.
Oh ! oui. Mais comment expliquer mon air bien portant et que je ne peux plus entrer dans des corsages qui ont été faits bien avant que je sois malade et au moment où il n’était question de rien. Il faut croire que je maigrirai subitement, c’est peut-être parce que je suis jeune et des épaules si larges, la poitrine si bombée, les hanches si espagnoles. Je n’en reviens pas de toutes ces catastrophes.
Jen ať mi dají ještě deset let — a v těch deseti letech slávu a lásku — a umřu spokojeně ve třiceti. Ne — ve třiceti pěti. Kdyby bylo s kým jednat, uzavřela bych smlouvu.
Enfin qu’on me laisse encore dix ans et pendant ces dix années de la gloire et de l’amour et je mourrai contente à trente ans. Non à trente-cinq. S’il y avait avec qui traiter je ferai un marché.
Zemřít v třiceti pěti — a mít život za sebou. On by byl v tu chvíli ještě mladý — je o čtrnáct nebo patnáct let starší než já.
Mourir à trente-cinq ans, ayant vécu. Il serait encore jeune lui à ce moment, il a quatorze ou quinze ans de plus que moi.
Tony má čtyřicet pět let a je mladý — ten druhý by měl v době mé smrti čtyřicet devět.
Tony a quarante-cinq ans et il est jeune, l’autre aurait quarante-neuf ans au moment de ma mort.
Carolus má víc a lze ho ještě milovat, zvlášť když ho člověk miloval už dřív. Ach, bída. Ale chtěla bych se vyléčit... To jest... zastavit nemoc; neboť se to nikdy zcela nevyléčí — ale žije se s tím a dlouho, stejně jako kterýkoli domovník. Prsní! Je tu to slovo — i ta věc. Dám si všechny puchýřové náplasti, jaké si přejí — ale chci malovat.
Carolus a plus que ça et on peut encore l’aimer surtout si on l’aimait d’avance. Ah ! misère. Mais je voudrais guérir... C’est-à-dire... arrêter le mal; car ça ne se guérit jamais, mais on vit avec ça et longtemps, autant que n’importe quel concierge. Poitrinaire ! Le mot y est et la chose. Je mettrai tous les vésicatoires qu’on voudra mais je veux peindre.
Budu moci tu skvrnu zakrýt živůtky s květinami, s krajkami a tylem a tisícem rozkošných věcí, které člověk nosí, aniž je potřebuje — může to být dokonce hezké. Ach, utěšuji se. Puchýřové náplasti se nenosí celý život — po roce, nanejvýš po dvou letech léčení budu jako všichni ostatní, budu mladá... Já...
Je pourrai masquer la tache par des corsages à fleurs et de dentelle et du tulle et mille choses ravissantes qu’on met sans en avoir besoin, ça pourra être même joli. Ah ! je me console. On ne met pas des vésicatoires toute sa vie, après un an, deux ans enfin de soins je serai comme tout le monde, je serai jeune... Je...
Ach! Říkala jsem vám přece, že budu muset zemřít. Bůh, nemoha mi dát, co by mi umožnilo žít, se z toho vyvléká tím, že mě zabíjí. Napřed mě zahrnul strastmi a teď mě zabíjí, aby s tím byl konec. Říkala jsem vám přece, že budu muset zemřít — nemohlo to trvat — ta žízeň po všem, ty kolosální touhy — nemohlo to trvat. Říkala jsem vám přece — před dlouhou dobou, před lety, v Nice, kdy jsem ještě jen neurčitě tušila vše, co potřebuji k životu. Ale ostatní mají víc a neumírají! To se podívejme!!
Ah ! je vous l’avais bien dit que je devrai mourir. Dieu ne pouvant me donner ce qui me rendrait la vie possible s’en tire en me tuant. Après m’avoir accablé de misères il me tue pour en finir. Je vous l’ai bien dit que je devrai mourir, ça ne pouvait pas durer, cette soif de tout, ces aspirations colossales, ça ne pouvait pas durer. Je vous l’ai bien dit, il y a longtemps, il y a des années, à Nice, lorsque j’entrevoyai vaguement encore tout ce qu’il me fallait pour vivre. Mais les autres ont davantage et ne meurent pas ! Voyons !!
Nikomu to neřeknu — leda Julianovi, který tu dnes večeřel, a večer, když jsme se na okamžik ocitli sami, výmluvně jsem mu pokývla hlavou a rukou ukázala na hrdlo a hrudník.
Je ne le dirai à personne, sauf à Julian qui a dîné ici et le soir nous trouvant un instant seuls je lui ai fait un signe de tête significatif en indiquant de la main la gorge et la poitrine.
Nechce tomu věřit — vypadám tak silně. Uklidňuje mě a uvádí příklady přátel, o nichž se lékaři mýlili...
Il ne veut pas croire, je parais si forte. Il me rassure me citant des amis sur le compte desquels les médecins s’étaient trompés...
Na to se mě ptá, co si myslím o nebi — říkala jsem, že se mnou špatně zachází, to nebe. Co si o něm myslím? Nic moc dobrého. On se domnívá, že věřím, že nic není, a že přece jen něco je. Ano, je to možné. Čtu mu „Naději v Boha“ od Musseta a on mi odpovídá invokací nebo kletbami Frankova6... „chci žít!!“ Já také. Hleďme, baví mě to postavení odsouzenkyně — nebo skoro. Je to póza, je to vzrušení — skrývám tajemství, smrt se mě dotkla prstem, je v tom jistý půvab — a především je to nové.
Là-dessus il me demande ce que je pense du ciel, j’avais dit qu’il me maltraitait, lui, le ciel. Ce que j’en pense ? Pas grand bien. Il croit que je crois qu’il n’y a rien et qu’il y a tout de même quelque chose. Oui c’est possible. Je lui lis « L’espoir en Dieu » de Musset et il me répond par l’invocation ou les imprécations de Frank... « je veux vivre ! ! ». Moi aussi. Tiens ça m’amuse cette position de condamnée ou à peu près. C’est une pose, une émotion, je contiens un mystère, la mort m’a touché du doigt, il y a là un certain charme, c’est nouveau d’abord.
A moci doopravdy mluvit o své smrti — to je zajímavé, a opakuji: baví mě to. Škoda jen, že bez nepříjemností nemohu mít jiné publikum než svého zpovědníka Juliana.
Et pouvoir pour tout de bon parler de ma mort, c’est intéressant et je le répète, ça m’amuse. C’est dommage que l’on ne puisse sans inconvénient avoir d’autre public que mon confesseur Julian.
Poznámky
Prsní (poitrinaire): souchotinář, nemocný plicní tuberkulózou. Marie na ni zemřela 31. října 1884. ↩
Svaté katakomby v Kyjevě: Kyjevopečerská lávra (Klášter jeskyní), v jejíchž podzemních chodbách leží ostatky svatých. ↩
Hraběnka de Toulouse-Lautrec a paní Stralbová jsou Mariiny pratety, sestry jejího dědečka („deux grandes tantes“). ↩
Potain: Dr. Pierre-Carl Potain (1825–1901), význačný pařížský lékař, specialista na choroby srdce a plic. ↩
Svaté ženy (les Saintes femmes): velký náboženský obraz, který měla Marie na mysli — scéna u hrobu na velikonoční ráno. Pracovala na přípravných studiích k němu, ale nikdy jej nedokončila. ↩
Frank: hrdina Mussetovy dramatické básně La Coupe et les Lèvres (Pohár a rty, 1832). ↩