❦
Sobota 23. prosince 1882
Samedi 23 décembre 1882
Tedy dnes večer máme na večeři velikého, pravého, jediného, nesrovnatelného Bastiena a jeho bratra.
Donc ce soir nous avons à dîner le grand, le vrai, le seul, l’incomparable Bastien et son frère.
Nikoho jiného jsme nepozvaly — bylo to trochu trapné: večeřel u nás poprvé a možná to působilo příliš důvěrně; a pak ta obava, že by to bylo nudné — chápete.
On n’avait invité personne d’autre, ce qui était un peu gênant, il dînait pour la première fois et ça semblait peut-être un peu trop intime et alors la peur que ça devienne ennuyeux, vous comprenez.
Co se bratra týče, je zde přijímán téměř tak důvěrně jako... Bojidar. Ale ten veliký, pravý, jediný atd. — konečně ten malý chlapík, který by, i kdyby byl celý ze zlata, nevyvážil svůj talent... Ten malý chlapík je milý a myslím, že mu lichotí, když se na něj takhle hledí; nikdo mu dosud génia nepřiznal, já mu to také neříkám — zacházím s ním jen jako s takovým, a lstivým dětinstvím ho nutím spolknout ohromné lichotky. Bojidar přijde na chvilku večer — je v příjemné náladě, souhlasí se mnou, je tu jako doma, velmi šťastný, že se setkává s Bastienem a jinými celebritami. Aby si však Bastien nemyslel, že přeháním obdiv, přidávám k němu Saint-Marceaua, o němž mu vyprávím — zkrátka: vy dva. Zkrátka zůstal do půlnoci; namalovala jsem lahev, kterou uznal za povedenou a dodal: „Takto se musí pracovat — trpělivost, soustřeďte se, dejte vše, co dovedete, snažte se svědomitě vyjádřit přírodu.“
Pour le frère il est ici reçu presque aussi familièrement que... Bojidar mais le grand, le vrai, le seul etc. Enfin ce petit bonhomme que si pourtant il était en or ne vaudrait tout de même pas son talent... Ce petit bonhomme est gentil et flatté je pense d’être regardé comme cela; personne ne lui a encore donné du « génie », je ne le lui dis pas non plus, seulement je le traite comme tel et par d’artificieux enfantillages lui fais avaler des flatteries énormes. Bojidar vient un instant le soir, il est dans une lune aimable, il abonde dans mon sens, il est de la maison, très heureux de rencontrer des Bastien et autres célébrités. Mais pour que Bastien ne s’imagine pas que je pousse mon admiration à l’excès je lui adjoins Saint Marceaux dont je lui parle, enfin : vous deux. Enfin il est resté jusqu’à minuit; j’ai peint une bouteille qu’il a trouvé bien ajoutant que « c’est comme cela qu’il faut travailler, de la patience, concentrez-vous, donnez tout ce que vous pourrez, tâchez de rendre scrupuleusement la nature ».