❦
Neděle 17. prosince 1882
Dimanche 17 décembre 1882
Pravý, jediný, jedinečný, veliký Bastien přichází dnes.
Le vrai, le seul, l’unique, le grand Bastien vient aujourd’hui.
Přijala jsem ho — bez sebe, nešikovná a zmatená, rozrušená a ponížená tím, že mu nemám co ukázat.
Je l’ai reçu, affolée, maladroite et confuse, énervée et humiliée de n’avoir rien à lui montrer.
Zůstává přes dvě hodiny — prohlédl všechna plátna ve všech koutech, jenže jsem mu nedala pořádně se podívat, nervózní a se strojeným smíchem. Ten velký umělec je velmi dobrý, snaží se mě uklidnit a mluvíme o Julianovi, jenž je původcem této nesmírné malomyslnosti. Bastien se ke mně nechová jako k bláznivé světské dámě — říká totéž co Tony, co Julian, jenže bez těch hrozných žertů, že je po mně, že již nic neudělám, že jsem ztracena... Právě to mě přivádí k šílenství.
Il reste plus de deux heures après avoir regardé toutes les toiles dans tous les coins, seulement je l’empêchais de voir, nerveuse et riant de travers. Ce grand artiste est très bon, il essaye de me calmer et on parle de Julian qui est l’auteur de cet immense découragement. Bastien ne me traite pas en folle du monde, il dit comme Tony, comme Julian, seulement sans ces horribles plaisanteries que c’est fini, que je ne ferai plus rien, que je suis perdue... Voilà ce qui m’affole.
Ostatně té staré opici1 hodím na hlavu těchto osm stránek, které následují.
Du reste je décroche à ce vieux singe les huit pages que voici.
Bastien je — to jest, zbožňuji jeho talent. A věřím, že jsem mu díky svému zmatku přinesla jemné a nečekané lichotky — způsob, jímž jsem ho přijala, byl sám o sobě velkou lichotkou. Dělá náčrtek do alba slečny Richardsové, která mi je svěřila, abych tam něco nakreslila. A jak inkoust prosakoval listem a špinil list následující, chtěl vložit kus papíru mezi ně:
Bastien est, c’est-à-dire j’adore son talent. Et je crois avoir trouvé grâce à mon trouble même des flatteries délicates et imprévues, la façon dont je l’ai reçu était déjà une bien grosse flatterie. Il fait un croquis dans l’album de Miss Richards qui me l’avait confié pour que j’y dessine quelque chose. Et comme l’encre passait à travers la feuille et salissait la suivante il voulut mettre un morceau de papier entre:
„Nechte, nechte — bude mít pak dva.“
- Laissez, laissez, ça lui en fera deux.
Nevím, proč dělám Richardsové radost — někdy mě baví udělat velkou radost tomu, kdo to nečeká a kdo je pro mě pouhou kolemjdoucí. Když jsem malovala na Grande Jatte2, přišla jednoho dne k vodě celá rodina — otec a čtyři nebo pět dětí, otrhaní, s ubohým uzlíčkem hadrů; vypadalo to jako stěhování bídy. Dala jsem jim dva franky. To jste měli vidět tu radost a překvapení těch ubožáků! Schovala jsem se za stromy. Nebe se mnou nikdy tak dobře nezacházelo, nebe nikdy nemělo takové blahodárné rozmary — a už si nejsem tak docela jistá, že...
Je ne sais pas pourquoi je fais le bonheur de Richards, quelquefois ça m’amuse de faire un grand plaisir à qui ne s’y attend pas et qui est pour moi un passant. Quand je peignais à la Grande Jatte, un jour est venu au bord de l’eau toute une famille, le père et quatre ou cinq enfants, déguenillés avec un pauvre paquet de hardes, ça avait l’air d’un déménagement de misère. Je leur ai donné deux francs. Il fallait voir la joie, surprise de ces misérables. Je me suis cachée derrière les arbres. Le ciel ne m’a jamais si bien traitée, ce ciel n’a jamais eu de ces bienfaisantes fantaisies, et je ne suis plus bien sûre que...
Poznámky
„Ta stará opice“ (le vieux singe): Julian; oněch „osm stránek“ jsou předchozí stránky deníku plné stížností na jeho výuku. ↩
Grande Jatte: ostrov na Seině u Neuilly, místo nedělních výletů, později námět Seuratova obrazu Nedělní odpoledne na ostrově Grande Jatte (1884–1886). ↩