Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa 18. října 1882

Hodně se rozrušujeme kvůli Michkově zarputilé nepřítomnosti — a neodvažujeme se jít pro Pomarovy, neboť slíbili návštěvu jeden z těchto dní a bylo by směšné projevovat příliš netrpělivosti. Nesmí se nic dávat znát — ale je tu hon a je třeba jejich spolupráce — a protože je neděle, Paul a Garnitský odjíždějí do Dikanky k malým princům — neboť je třeba čas zorganizovat naháňku, sítě a hromadu komplikovaných věcí — honí se v jejich lese; víte — ty hony jsou obrovské — bude možná tisíc sedláků a sítě obklopí několik kilometrů lesa — policie je upozorněna — a státní hon je odložen kvůli tatínkovu, neboť se dle zákona loví v korunních lesích — nemám čas to vše vysvětlovat, neboť jsem pod dojmem dnešní ranní scény mezi Paulem a jeho manželkou. Ta žena je hloupá, špinavá, špatně vychovaná a ošklivá — neboť má strašné zuby, jeden chybí vpředu — tělo je ochablé, nemá ani stínu půvabu... Ale to vše by nebylo nic, kdyby byla laskavá, dobrá a prostá. Je puntičkářská a přesvědčena o své nadřazenosti. Zdá se, že ten malý ranní výjev se opakuje každý den — bylo to z ničeho nic — nikdy jsem nebyla svědkem ničeho hloupějšího a více postrádajícího logiku — ani v samotných výčitkách.
Nakonec řekla, že Paul je špatný otec — že nemůže mít zkušenosti, teprve u druhého dítěte, s žádným předtím — a že je na něm, aby dohlížel na chůvy, na teplotu koupele (?) — zkrátka... Co já vím — věci tak rozplizlé a stížnosti tak postrádající konzistence, že mi to připadá jako mrak kouře, který by strašně dráždil nervy. Hraje si na dítě — přesto by žena čtyřiadvaceti nebo pětadvaceti let, matka, měla toho vědět víc než třiadvacetiletý výrostek.
A je to špatně vedené a nečisté.
A přitom je dům velký — neboť teď bydlí v červeném domě. Ten ubohý tlusťoch Paul se snažil to brát se smíchem a přede mnou vyhlazovat hrany, aby nám nemohli říct: cože jsme ti říkali? Při každé příležitosti říká, že svou ženu zbožňuje a že je dokonale šťasten — říká to příliš. A ona přehání svou lásku k dětem — říká slůvka něžnosti... Zkrátka to na mě působilo jako něco, co zní falešně.
Paul je nejlepší manžel na světě. Nedostal ani halíř věna — a vše, co mu maminka dala, je utraceno pro ženu a děti — nic neutrácí pro sebe a myslí jen na své — teprve dvaadvacet nebo třiadvacet let. Já jsem k paní velmi laskavá — jinak by to bylo nešikovné — a pak se nechci do ničeho míchat — říkám to jen sem — a princezna, která je stejně cizí těmto věcem jako já, je mého názoru. Ne — bylo třeba ji slyšet — napsala Paulovi dopis, aby mu řekla, že odejde k otci s dětmi. A to proto, že chůva chlapce vypadá smutně — Paul za to nemůže — a ona se bojí, aby mléko nezkyslo. Zkrátka — kdybyste tam byli, věřili byste, že obě miminka byla zmrzačena nebo zemřela Paulovou nedbalostí. A obě se měly výborně. A ona...

Poznámky

Battue — naháňka, hon, při němž honci ženou zvěř směrem k čekajícím střelcům. ↩