Pondělí 16. října 1882

Nepřišli — bylo to předvídatelné. Michka tam nešel jen tak — a nepochybně již začal jednu z těch obdivuhodných intrik, k nimž mají provinciálové ze všech zemí talent. Možná to není ani ze zákeřnosti — ale z lásky ke drbům — ostatně Michka je nejzávistivější a nejzkaženější bytost na světě — a já to v té záležitosti dostatečně neodhadla — pokládám ji za ztracenou od tohoto okamžiku. Napsali tatínkovi, že je zdržuje porada s hlavním správcem — zatímco víme, že se u Michky dělají přípravy k jejich přijetí... Tedy Michka je přilákal k sobě, aby jim zabránil přijít sem. Tato nenávistná a provinciální bytost — a tedy mající talent k intrikám a k zaostalým venkovským klebetům — se snaží zařídit, aby sem možná vůbec nepřišli.
Snila jsem o Cassagnacovi — byli jsme nevím kde s mnoha lidmi — on tušil, že ho miluji, a díval se na mě — a nestyděla jsem se za tu koketérii s ženatým mužem...
Tam, ve snu, připouštěla jsem, že láska nebere ohled na nic — a myslela jsem, že to musí v jeho očích omlouvat můj mlčenlivý souhlas.
Naše ruce se setkaly — a to je vše. Myslím, že štěstí, které jsem z toho pocítila, by nemohlo vyjít ze snu — a že ať by to byl jakýkoli muž, o němž bych snila, bylo by to stejné. Ráda bych ho ještě jednou viděla.