Neděle 15. října 1882

Lehli jsme si v sedm hodin ráno — neboť jsme jeli přímo z poltavského nádraží do Gavronzi — na nádraží byli maminka, tatínek, Dina a Kapitan. Paulova žena má patnáctidenního chlapce — holčička má rok a je okouzlující — s dlouhými černými řasami — takhle. Přišli malí Pomarovi — docela často — ale Michka šel k nim, místo aby přišel sledovat můj příjezd s ostatními — a přijdou prý zítra.