❦
Středa 4. října 1882
Mercredi 4 octobre 1882
Nuže — je hotov, můj portrét. Ten Tony si stále stěžuje... Nespí, má hromadu trápení, včera špatně povečeřel — pro dnešek; zkrátka život je jen samé trápení. Já jsem celá rozrušená vyhlídkou na cestu do Ruska — na to, být elegantní. To mě baví! Nevím proč, ale pořád se vracím k tomu: ubohý Tony... Chtěla bych v jeho trampotách vidět věci sentimentální. Ne — ale pravda je, že člověk vždycky vycítí, když se někomu líbí — a tak jsem si jistá — byly dny, možná ne — jednoho dne se ten orléanista do mě málem zakoukal... Neboť láska není vždy velký celistvý stroj, dobře definovaný, který si člověk plně uvědomuje — tak často je to... Zkrátka tento cit se dělí do nekonečna a roztříšťuje se v jiskry, které jsou náklonnostmi, sklony, dojmy...
Eh bien il est fini mon portrait. Ce Tony est toujours à se plaindre... Il ne dort pas, il a un tas d’ennuis, il a mal dîné hier; pour aujourd’hui; enfin la vie n’est qu’un tissu de misères. Moi, je suis surexcitée par l’idée d’aller en Russie, d’être élégante. Cela m’amuse ! Je ne sais pas pourquoi, j’en reviens à dire: pauvre Tony... Je voudrais voir des choses sentimentales dans ses embêtements. Non, mais ce qui est vrai c’est qu’on sent quand on plaît à quelqu’un, ainsi j’en suis certaine il y a eu des jours, peut-être non, qu’un jour ou cet orléaniste a été très près d’être épris de moi... Car l’amour n’est pas toujours une grande machine entière, bien définie et dont on se rend bien compte, c’est si souvent... Enfin ce sentiment se subdivise à l’infini et s’éparpille en étincelles qui sont des inclinations, des penchants, des impressions...
Nestalo se vám nikdy při cestách imaginace, že jste se přiblížili k břehům, kde se vám na okamžik zdálo, že byste chtěli přistát? Obrazotvornost prochází prostory — jsou tam vibrace, proudy... Nuže — věřím, že člověk ty proudy citů vždycky cítí... Onehdy jsem vám mluvila o Émilu Bastienovi způsobem, který by mě učinil směšnou v očích vulgárního světa — co chcete — říkám vám vše, co mi přejde hlavou; nuže zjevně byl okamžik, kdy ten architekt byl dost okouzlen, abych to cítila a věděla. Pak to přešlo — a vrátil se bez otřesu k naprostému klidu.
Est-ce qu’il ne vous ai jamais arrivé dans des voyages d’imaginations de côtoyer des rivages où il vous a semblé un instant que vous voudriez aborder ? L’imagination traverse les espaces, il y a là des vibrations, des courants... Eh bien je crois qu’on sent toujours ces courants de sentiments... L’autre jour je vous parlais d’Emile Bastien de façon à me rendre ridicule aux yeux du vulgaire, qu’est-ce que vous voulez, je vous dis tout ce qui me passe par la tête; eh bien évidemment il y a eu un moment où cet architecte a été assez sous le charme pour que je le sente et le sache. Puis, ça a passé et il est revenu sans secousse même à un calme parfait.
Mě to baví jako pozorovatelku — a pak si také představuji, že tuším, jak to řekl Edmond — v důsledku nadměrného nervového rozvoje — jakési jasnovidectví nakonec. Vidíte — nic si neodepírám. Je to o to snazší, že je nemožné to tak ověřit — kdo mi řekne, zda se mýlím nebo ne, když si představím cokoli z oblasti těch nepostižitelných a prchavých věcí... Ostatně — řekla jsem vám někdy, že Bojidar je do mě zamilován? Nikdy. Že Morgan nebo Wodzinsky nebo Kiki? Nikdy.
Moi ça m’amuse comme observatrice, et puis je m’imagine aussi que je devine, ainsi que l’a dit Edmond, par suite d’un développement nerveux excessif, une sorte de seconde vue enfin. Vous voyez je ne me refuse rien. C’est d’autant plus facile qu’il est impossible de contrôler ainsi qui me dira si je me trompe ou non quand je m’imagine quoique ce soit du domaine de ces choses impalpables et passagères... Enfin vous ai-je dit que Bojidar est amoureux de moi ? Jamais. Que Morgan ou Wodzinsky ou Kiki ? Jamais.
Ale co se orléanisty a architekta týče — sázím dva franky, že měli ty dny, které jsem řekla... A je třeba ještě dodat, že se miluji tak, že nemohu věřit, že by mě někdo viděl zblízka, aniž by byl okouzlen. Ach — nikdy nejsem vážná.
Mais pour l’orléaniste et l’architecte, eh bien je parie deux francs qu’ils ont eu les jours que j’ai dit... Il y a aussi cela à dire que je m’aime tant que je ne puis croire qu’on me voit d’un peu près sans être charmé. Ah ! je ne suis jamais sérieuse.
Géry a Gavini, který se vrátil z cesty, přijdou dnes večer.
Géry et Gavini qui revient de voyage, viennent ce soir.