Čtvrtek 14. září 1882

Odnesla jsem plátna Julianovi a ten je velmi spokojen. Je třeba pořádně dokončit rybáře, který možná bude malým úspěchem... Ano, dokončit — nic víc... Starý Julian není náročný... Koneckonců říká, že Le père Jacques od Bastiena byl skvěle provedený, ale že příliš neznamená — zatímco tento rybář je pravdivý, je to typ — takových je vidět hodně — je to ten klidný dobrák, který sedí celé hodiny bez jediného záběru, hlava vystupuje proti vodě;... Kdyby to bylo dobře provedeno... Ale už tu jsou dobré věci, jde jen o to... A pak ta holčička s deštníkem — a pak tedy vysýpám všechny ty myšlenky o umění, jichž je v tomto deníku dost vzorků, říká, že jsem se změnila, že jsem literární a „umělkyně“ a že konečně vím, že je tu cosi víc než hlava... Ale to není o tom — to jest, že je, neboť mi to pomůže pokročit...
Myšlenka na můj obraz mě přivádí k šílenství. Saint-Amand se vrátil z venkova a dnes večer večeří u nás.

Poznámky

Pozn. překl.: Obraz Julese Bastiena-Lepage (Salon 1882); ustálený český název neexistuje, doslova „Otec Jacques“ (le père zde ve smyslu „starý Jacques“). ↩