Pondělí 4. září 1882

No vida — nastydla jsem a onemocněla, jak předpověděla třikrát ctěná stará Jacobová. A dost zábavný dopis od Bojidara jako odpověď na můj — ve stylu toho z Nice Julianovi — podepsaný Bojidar-tiste, Dina-toire a Marie-nocerosová.
Já jsem ho podepsala Andrej-jakási, Andrej-u zdi, Andrej-na-chodníku, Andrej-voluce atd. A co pak?
Napsala jsem Tonymu malý láskyplný vzkaz. A co pak? A co pak! A pak nic, to je všechno.
A Rusko... Vzpomínám si na minulý rok — napsala jsem, že vstávám v sedm hodin, abych šla na procházku, a nazítří v sedm hodin se Michka procházel v zahradě ve zbrusu nových světle šedých rukavicích — narazil na Rosalii...
Ach! Bylo by to krásné — neboť žádný talent, žádný génius by nestál v očích většiny tolik jako skvělý sňatek. Kdybych tam jela... Koneckonců je možné, že ty mladé lidi uvidím jen jednou nebo dvakrát — a jaká je pravděpodobnost? Koneckonců je to měsíc, který ukradnu své práci... Obraz se stejně udělá... Mé dvě postavy jsou ustáleny a nakresleny — práce na tom skoro žádná není, vše je v efektu a měsíc plně stačí. Takže ztratím-li září, mám říjen a do 15. listopadu na to. A kdybych se vrátila vdaná, ó! Štěstí!... Prý jeden z nich — ten, kterého mi Paul určuje — je ten, který ukradl můj portrét Michkovi; prý je tedy tenhle — jmenuje se Vassily — nejokouzlujícím a nejpoctivějším chlapcem na světě. Já bych byla dokonalou ženou... I kdyby to bylo jen z důstojnosti a pýchy...
No tak, ty troubo — invalido, co sní o výbojích.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále: Bojidar-tiste, Dina-toire et Marie-noceros (hříčky s artiste, dînatoire, rhinocéros). ↩
Pozn. překl.: V originále: Andrey-acune, Andrey-au mur, Andrey de chaussé, Andrey-volution (hříčky s aucune, au mur, de chaussée, révolution). ↩