❦
Neděle 13. srpna 1882
Dimanche 13 août 1882
Je tři hodiny ráno a nemohu spát.
Il est trois heures du matin, je ne peux pas dormir.
Dnes večer jsem ukázala Tonymu studii hadrářky, která se mu tak nějak líbí, a nový náčrt obrazu, který považuje za velmi dobrý. Celkově náčrt není nový — je jako ten úplně první, který jsem roztrhala a přemalovala. Zdá se mi, že věci je třeba pojmout hned na první ráz, zvláště věci, které člověka zasáhnou a pohltí tak úplně. Tony má přece pravdu — tento obraz je relativně snadné udělat, jsou jen dvě postavy, není v něm to, čemu se říká technická okázalost, protože se odehrává v neurčitou hodinu, siluety vystupují tmavě. Všechno — slyšte dobře — všechno záleží na tom, správně zachytit vztahy nebe, postav a terénu. A pak, především, potom vyjádřit poezii hodiny, hlubokou, strašlivou sklíčenost toho, co se právě přihodilo. nečitelné
Ce soir j’ai montré à Tony une étude de chiffonnière qu’il trouve comme ça et une nouvelle esquisse du tableau qu’il trouve très bien. En somme l’esquisse n’est pas nouvelle, elle est comme la toute première que j’avais déchirée et que j’ai refaite. Il me semble qu’on doit concevoir les choses du coup surtout les choses qui vous frappent et vous empoignent aussi complètement. Maintenant, Tony a raison, ce tableau est relativement facile à faire, il y a deux figures seulement, il n’y a pas ce qu’on nomme de morceau, puisque ça se passe à une heure indécise, les silhouettes se détachent en sombre. Le tout, entendez bien, le tout est de bien saisir les rapports du ciel, des figures et du terrain. Et puis, surtout et puis rendre la poésie de l’heure, la désolation profonde, épouvantable de ce qui vient de se passer. [Trois lignes rayées, illisibles]
Teď říká, že to je nalezené, že postoje jsou hluboce procítěné, dojemné — jde jen o to, vyjádřit to tak, jak to cítím.
Maintenant il trouve que c’est trouvé, que les attitudes sont profondément senties, poignantes, le tout est de rendre cela comme je le sens.
„Jestliže správně zachytíte tóny, vztahy toho s tím a tamtím, může to být velmi krásná věc, opravdu.“
— Si vous trouvez bien juste les tons, les rapports de ceci avec cela et cela ce pourra être une très belle chose, tout à fait.
Ano, to je vše. Na jedné straně jakýsi děs, na druhé šílenství.
Oui, voilà tout. D’un côté une sorte d’épouvante et de l’autre une frénésie.
To záleží na mně!
Cela dépend de moi !
A tak jsem šla o půlnoci spát a už jsem nemyslela na dnešní debaty o naturalismu, malbě, ulici!
Et alors je me suis couchée à minuit ne pensant plus aux discussions de la journée sur le naturalisme, la peinture, la rue !
Myslela jsem jen na ten obraz, který nabývá v mém mozku nesmírných rozměrů — a jakmile se jednou rozběhne fantazie, přišlo na řadu úplně všechno: pracuji na něm, je hotový, přináším ho, je vystaven. A dav, který se zastavuje před ním, vzrušení, které mi svírá hrdlo, strach z nevím čeho šíleného, pak divoká radost střídající tu úzkost. A když mnou to všechno probíhalo v mrazení a potu, vstala jsem ve tři hodiny, četla, a nyní píšu s náčrtem před sebou. Ale chystám si tím hrozné zklamání!! Ne — protože si nejsem jistá ničím, zkusím to... Ostatně to snad byly ty dva šálky čaje vypité dnes večer, které mi nedaly spát. Ó! Ne.
Ne pensant plus qu’à ce tableau qui prend dans mon cerveau des proportions démesurées et une fois l’imagination en branle, tout y a passé; j’y travaille, c’est fait, je l’apporte, c’est exposé. Et la foule qui stationne devant, l’émotion qui me prend à la gorge, la peur de je ne sais quoi de fou, puis une joie extravagante succédant à cette angoisse. Et tout cela me passant en frissons et en sueurs sur le corps, je me suis levée à trois heures, j’ai lu et maintenant j’écris avec l’esquisse devant moi. Mais je me prépare là une déception atroce !! Non, puisque je ne suis sûre de rien, je vais essayer... Du reste c’est peut-être les deux tasses de thé prises ce soir qui m’ont empêchée de dormir. Oh ! non.