Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 12. srpna 1882

Tak tedy. Je nepříjemné, že člověk nemůže vidět výsledek, aniž by se zkompromitoval... Nejsem přece tak hloupá, abych se pokládala za neodolatelnou, ale je zcela přirozené, že za takových okolností vás mladý muž miluje šíleně.
To vše mi ukazuje, že je ve mně nezničitelná potřeba představovat si a psát, a že chci... Dobrou noc.
Mám migrénu... A během sezení přišel jakoby náhodou starý pan Robert-Fleury — myslím, že vlastně proto, aby dal radu k portrétu, a to mi nevadí, neboť starý je jinak zdatný než jeho syn, starý mládenec. Hlava mě bolí tak, že si lehnu na dvacet minut, což mě zcela vyléčí, a pak přijdou večer Gaviniovi s Gérym, aby nás vzali do zpěvácké kavárny, a jdeme. Agáta zůstane po cestě. Na chvíli jsem si myslela, že mi bude špatně — a ach ano, bylo.