Čtvrtek 27. července 1882

Ten obraz! Je to utkvělá myšlenka. Kdybych si byla trochu jistá sama sebou, jela bych do Jeruzaléma. Ale... A pak, musela bych za sebou vláčet celou tu rodinu.
Ach, proč jen nejsem muž.
Tedy jeďme do Alžíru; mezi židovským obyvatelstvem najdu, co potřebuji, protože pokud jde o šaty, řeknu-li si třeba: dám modrou drapérii k hnědým šatům, bude to falešné. Musí se to najít na někom, celek, který mi padne do oka a který budu moci koupit, jako jsem to udělala ve Španělsku; náhoda, skutečný život, to jsou praví koloristé a nejpříjemnější z harmonií. Bude také potřeba prkenná bouda a velká plachta jako kejklíři, protože mé plátno tam zůstane celou dobu, tři měsíce. Jen abych neonemocněla. Přece jen bych moc ráda jela do Jeruzaléma... Je to osm dní místo dvou měsíců, co na tom... Ale bude to směšné, jestli se mi to nepodaří...