Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa 19. července 1882

Jaké je naše překvapení, když vidíme, jak se přihrne Émile!
Včera, když jsme ho se smíchem zvali, řekl, že se vrátí pokaždé, když mu to udělá radost. A hle, teď přichází vzít zpět jedno slovo.
Které?
To včerejší, protože se neodvažuji přicházet často, a neuvidíte-li mě šest týdnů, pomyslíte si, že je to proto, že mi to nedělá radost. Aspoň takový je smysl té věty, protože se zamotal, zčervenal... Ó mládí!
Vzpomínáte si na mě, jak jsem se celé dny zabývala jedním uklouzlým slovem, jehož si dotyčný ani nevšiml? Jak jsem si představovala věci, které si dotyčný prý měl myslet, jak jsem připravovala a skládala odpovědi, věty, abych to napravila, zmírnila nebo zdůraznila...
Velmi mile jsem se dala do smíchu, předstírala jsem, že jsem to špatně pochopila, abych ho zbavila rozpaků, a nakonec jsem ho obvinila, že si tu záminku šitou bílou nití vymyslel, aby zas viděl krásnou Irmu. Měl větu připravenou, scénu naučenou, a nakonec to dost zmatený přiznal... Je to mladé, je to svěží, je to půvabné. Musí se hrozně stydět a proklínat svou „neobratnost“.
„Ještě lepší by bylo bývalo nic neříkat.“
Poznávám všechna ta malá trápení, která si člověk sám působí...
Říká se, že je do mě zamilovaný... Jen aby si neumanul se mi vyhýbat. Není to hloupé, že ten hoch má tak dobrý vkus?! Ale osvěžuje mi to duši. Je to jako velké okno, náhle otevřené do mých čtrnácti let. Dobrá malba, naděje na obraz a tohle — to vše mě velice rozveseluje a říkám odcházejícímu architektovi, že je-li schopen připravit se na týden o ohňostroje našich rozhovorů, je jen podřadná bytost.
Ostatně... nemám štěstí na podobné výboje, protože, víte, prý velice zaměstnávám i jiného velmože, abych tak řekla Carrier-Belleuse. Ale architekt je mladší, naivnější, a koneckonců, ať to přijde odkudkoli, vždycky to potěší, že ano — i když vyrostla v duši ubohého architekta, květina je to pořád...
Ale, ty žertuješ, tak už není nic svatého!... Ne, ale baví mě to, a ostatně Ruy Blas byl přece zamilovaný do Královny —

Poznámky

Pozn. překl.: Albert-Ernest Carrier-Belleuse (1824–1887), významný sochař. ↩
Pozn. překl.: Drama Victora Huga Ruy Blas (1838), v němž se lokaj zamiluje do španělské královny — romantické překročení stavovských hranic, jehož se Marie hravě dovolává. ↩