Úterý 20. června 1882

Nu... Nic nového, pár vyměněných návštěv... Malování... A Španělsko...
Ach! Španělsko — to může za to jeden svazek Th. Gautiera... Je to možné! Jak to, že jsem projela Toledem, Burgosem, Córdobou, Sevillou, Granadou! Granadou! Jak to! projela jsem ty kraje, u nichž už jen vyslovit jméno je jakési šlechtictví. Nu, je to horečka. Vrátit se tam!!!
Znovu vidět ty divy!
Vrátit se tam sama nebo se sobě podobnými! Dost jsem trpěla tím, že jsem tam byla s rodinou... Ó poezie! Ó malování, ó Španělsko. Ach, jak je život krátký. Ach! jak je člověk nešťastný, že žije tak málo! Neboť bydlet v Paříži je jen výchozí bod všeho... Ale podnikat ty vznešené cesty, cesty pro lidi jemné, pro umělce! Šest měsíců ve Španělsku, v Itálii. Itálie, země posvátná, Řím božský; nesrovnatelný, ztrácím z toho hlavu... Ach! jak jsou ženy k politování. Muži jsou aspoň svobodní. Naprostá nezávislost v běžném životě, svoboda přicházet a odcházet, vycházet, večeřet v hostinci nebo doma, jít pěšky do Bois nebo do kavárny. Tahle svoboda je polovina talentu a tři čtvrtiny... obyčejného štěstí. Ale... řeknete mi: vy, výjimečná ženo, dopřejte si tu svobodu. To je nemožné... Protože žena, která se takto emancipuje — rozumí se žena mladá a hezká —, je téměř dána na index; stane se podivnou, nápadnou, odsuzovanou, potrhlou... a tudíž ještě méně svobodnou, než když neuráží idiotské zvyklosti...
Nezbývá tedy než litovat svého pohlaví... a vrátit se ke snům o Itálii a Španělsku, Granada... Obrovské stromy, čisté nebe, potoky, oleandry, slunce, stín, mír, klid, harmonie, poezie, inspirace...
Dnes zavřeli Salon... a potkala jsem tam jen Bastienova bratra Émila Bastien-Lepage.
Dobré je, že se mým španělským nadšením smějí jako Julian a namítají tohle: totiž že všichni, kdo tam jedou, říkají totéž, tedy že je to banální. To je ale hloupost!
Ale! Pozor, ukázala jsem svou skicu Julianovi a je s ní dost spokojený, protože, chápete, úplně se mu to líbit nebude nikdy.
Byl u vytržení ze Zkušebny u Douceta, kterou jsem chtěla udělat, ale Svaté ženy!... Připravuji skici a odnesu je Tonymu... Protože Julian trvá na tom, abych to dělala v Paříži, v ateliéru, se studiemi zvenku; nu a já to chci udělat upřímně, venku, se skutečným efektem... A já... Zkrátka uvidím.

Poznámky

Pozn. překl.: Théophile Gautier (1811–1872), Cesta do Španělska (Voyage en Espagne, 1843) — proslulý romantický cestopis.