Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 8. června 1882

Velká večeře u nás. Vévodkyně de Fitz-James, slečna de Charette — ale tady je plán (viz str. 22)
Večer jsou tu navíc hrabě a hraběnka de Béarn, pan a paní Jideovi, pan a paní Randouinovi, Montgomery, Melissano, oba Pignatelliové, Rehmann a pět nebo šest mladých mužů, které přivedli v domnění, že se bude tančit.
[Napříč: Nezapomeňme na slavného cestovatele hraběte de Brazza, přítele Fitz-Jamesových, s nímž jsme se seznámili u de Lessepsových.]
To máma, která mě nikdy nechce poslouchat, řekla, ať je přivedou.
Carolus byl okouzlující, rozkošný, úchvatný. Když paní de Fitz-James, de Turenne a de Charette odejdou, přecházíme do mého ateliéru, všichni se natlačí na zem, na polštáře, na medvědí kůže! Carolus zpívá, hraje, povídá; je to úžasná povaha. Nadaud měl na začátku večera tři nebo čtyři písně a ke konci se Maurel odhodlal spustit jeden kousek. Nemám toho velkého barytonistu ráda, jeho umění je všední. Ale Carolus, který si pamatuje, že nás potkal u Fayeta — vzpomínáte si, onoho večera před třemi lety, když jsme s Berthe v doprovodu Bojidara prozkoumávaly Latinskou čtvrť, sněžilo, byla zima. Po tom setkání u Fayeta jsme si s ním extravagantním dopisem daly schůzku na slavnosti pro Murcii. A to všechno mi vypráví u večeře.
Takže jsme takříkajíc spolupachatelé — je mezi námi mrtvola!
Ach! ta bytost je zábavná! Představte si, že ve mně, když si povídal s Brisbane, vzbudil skoro žárlivost. Ó, ty ženy s prázdným srdcem. A Gabriel? A Tony — toho Julian odvedl o půl jedné. Tím se mi Carolus stal méně zajímavým... Zkrátka to všechno, to všechno, to všechno nic nemění na tom, že mám opravdu prázdné srdce. To je výsledek toho večera, na němž jsem předvedla své maximum krásy ve skvostné bílé toaletě, s krkem, na němž ulpívaly oči mužů dlouhými pohledy... starší z Pignatelliů je dost milý, zvlášť vedle svého přihlouplého bratra, kterému je jen dvacet let a má pět set tisíc franků renty. Hrál na mandolínu, Odette zpívala. Ach! Bavila jsem se s tím čertem Carolus-Duranem. Jenže v
A malování?? Pastel je velmi dobrý, Tony mi to dnes večer znovu řekl. Ale tenhle týden byl opravdu žalostný, malovala jsem příšerně!... Ach! nikdy nebudu mít talent...
Jsou víc než čtyři hodiny, je bílý den; hermeticky zavírám okenice, abych si udělala umělou noc, zatímco ulicí už procházejí modré haleny dělníků jdoucích do práce.
Ubozí lidé. Prší, před pátou ranní se ti nešťastníci lopotí, a my... kdo naříkáme nad svými krajkovými neštěstími od Douceta..
A vida... vypustila jsem z úst otřepanou frázi, banalitu... Každý ve své sféře trpí a stěžuje si a každý k tomu má dobré důvody... Já si v tuto chvíli nestěžuji na nic, protože nemám-li talent, nikdo za to nemůže... A stejně tak, jestli jsem ještě nenašla skvělého manžela... Stěžuji si vždy jen na věci nespravedlivé, nepřirozené a odporné, jako byla spousta věcí v minulosti... A v přítomnosti ještě, ačkoli... Přece jen ta osamělost byla dobro, které by mě snad dovedlo k talentu.
Šťastný Carolus, který je slavný a má se za nejvznešenějšího umělce všech dob.
Odjedu do Bretaně a budu tam pracovat...

Poznámky

Pozn. překl.: Pierre Savorgnan de Brazza (1852–1905) — cestovatel, který pro Francii otevřel Kongo. ↩
Pozn. překl.: Gustave Nadaud (1820–1893) — plodný písničkář a šansoniér. ↩
Pozn. překl.: Victor Maurel (1848–1923) — proslulý barytonista, později první představitel Jaga a Falstaffa ve Verdiho operách. ↩
Pozn. překl.: Povodně v Murcii roku 1879 vyvolaly v Paříži velkou dobročinnou kampaň. ↩