Sobota 3. června 1882

Vesnický ples u baronky de Cambourg. Prý je tam společnost velmi dobrá.
Uvidíme. Půjdu jako pasačka krůt podle Grévina. Sukně s bílými a modrými pruhy, plátěný čepec, zástěra s kapsou uprostřed; košile vykukující zpod modrého živůtku. Velmi legrační.
Měla jsem úspěch, ale je to zase jiná společnost; bavit se člověk může, jen když znovu potká své tanečníky. Několik jsem jich musela odmítnout, vypadala jsem jako Théo. A pak je příliš horko, před odchodem jsem usnula... Přes den nás navštívil Carolus, který viděl mé obrazy a u něhož jsem ke svému překvapení našla výborné rady; slíbil, že mě rozpláče; to se mu nepodaří, já se [Slova začerněna: vrhám] na svou práci se suchýma očima. Ostatně je nadšený velkým pastelem Diny a několik věcí v malbě je prý dobrých.
Soutěž je rozhodnuta, je to fraška: umístili jen dvě, a to ty nejhorší. Žádná medaile... Myslím, že si z nás profesoři dělají legraci.
Od tří do pěti sbíráme s paní de Cambourg příspěvky na velkém schodišti Salonu.
Jsem okouzlující v šatech Louis XV, bledě růžových s mechově zeleným sametem. Dost lidí; královna Isabela ke mně velmi milostivá; potom přátelé Gaviniovi, Odette a milá Cartwrightová, která dává dvacet franků. Ostatně mi dávají všichni kolemjdoucí; když nejsem trýzněná a ponížená, mám v sobě něco milého, co lidi přitahuje. Tři mladí umělci, kteří prošli dost rychle, se poradili, když si mě prohlédli, a jeden z nich se vrátil, aby mi dal čtyřicet sous. Je to dost milé, protože my tu vybíráme příspěvky a lidé utíkají, co jim nohy stačí, když musejí projít mezi našimi řadami.
V pět hodin k vévodkyni, která nás vede k vikomtese de Janzé, jež má ten palác plný divů a je jednou z královen Paříže, jak říkával Balzac. A potom do Bois s vévodkyní a její vnučkou slečnou de Charette.

Poznámky

Pozn. překl.: Alfred Grévin (1827–1892) — proslulý karikaturista a návrhář divadelních kostýmů.
Pozn. překl.: Zřejmě slečna Théo — proslulá herečka té doby.