Pondělí 22. května 1882

A naproti tomu závany lásky ke Cassagnacovi... Rozhodně je to láska a jen ta jediná je možná...
Pro něj a s ním chápu a připouštím všechno.
Ach! jak je to jiné než celý zbytek světa a jak člověk chápe... i ta největší přehánění z knih.
Jsou ti ostatní vůbec muži? Pokořuje mě už jen pomyšlení, že by nějaký pan Géry snad mohl uvažovat o tom, že si mě vezme — zkrátka že by byl mým manželem. Není to obludné a odpudivé? Ale abych něco takového snesla, musel by rozum na každou vzpouru srdce odpovídat: ale on má pět set tisíc franků renty. Ale on je slavný, nebo je proslulý... A i to by stačilo jen na utišení běžných marnivostí...
Nechat lidi věřit, že miluji, a tvářit se, že sdílím lásku cizího člověka, neznámého. A každý manžel mi bude připadat cizí a neznámý, a navíc jako zvíře, které je tu zjevně jen proto, aby... Nebo spíš to já budu vypadat jako tvor, který mu patří a je pro... něj. Nu, opakuji... abychom to všechno dokázali přijmout, je třeba jméno, bohatství, přepych, všechny ty věci života, na které jsme všechny i všichni velmi citliví. Běda. Tak je to, když člověk nemiluje, a já věřím, že nebudu nikdy milovat... než jediného... a ten mě pravděpodobně nebude milovat nikdy... Julian má pravdu: k odvetě by bylo třeba drtivé převahy... Uzavřít ohromný sňatek — s někým z velkých tohoto světa, bohatým a známým... To by bylo krásné, anebo mít jeden z těch talentů à la Bastien, po nichž by se za mnou otáčely hlavy celé Paříže... Jsem rozkošná, mluvím o tom, jako by se mi to mohlo stát... Já mám jen neštěstí...
Ó... Bože můj, Bože můj, dej, abych se konečně dočkala odvety... Budu tak dobrá ke všemu, co trpí... Bylo by to jen proto, abych triumfovala před těmi, kdo o mně mluvili špatně, a před těmi, kdo námi pohrdali. Nesmím na to myslet. Taková štěstí se nedějí. Bylo by to k zalknutí. [Slova začerněna: A jak by bylo třeba] ten triumf odpykat... Na Cassagnaca, kterého zbožňuji, by to nemělo žádný účinek.