Já, která jsem tolik slibovala!!

Já, která jsem tolik slibovala!!
Skici vyhozené do koše, které posbíral, [Začerněná slova: zastavuje] všechny, kdo k němu přijdou. Jsem vůbec schopná snášet pravdu?
Tak vida! Je ohavné fušovat místo pozorovat, je to ženská práce, já jsem jen žena! Jedině když se hluboce proniknu myšlenkou, že jsem v tom nejubožejším z úpadků, snad z něj budu moci vyjít, neboť to, co dělám, je odporné, a kdyby člověk neznal minulost, neviděl by v těch obrazech nic, nic, vůbec nic!
A všimněte si, že vás šetřím.
Nu což, je mi to tak milejší, jsou to všechny mé úzkosti, obavy a starosti vyjádřené co nejjasněji.
Věděla jsem to, ale jsem klidnější teď, když mi to bylo řečeno. Vybřednu z toho. A provdala bych Juliana za Dinu, i když on si myslí, že ta okouzlující jsem já. Baví mě to, nepovídám si s ním, hraji, a cítíc se před dobrým publikem, jsem výtečná v dětských a rozmarných intonacích i postojích; zahalená v bílých vlněných šatech s harmonickými záhyby; postava od Lefebvra, který tak dobře umí kreslit ta ohebná mladá těla v cudných draperiích.
Ano, nedávám si tu práci malovat, dnes jsem se pozorovala, podvádím, ale budu přísná.