Středa 3. května 1882

Julian u nás včera večeřel a viděl má plátna z Nice. Prý je to naprosto příšerné, prý by je člověk nejraději prokopl; prý jsem spadla až do třetího propadliště a on by se raději dal sevřít rozžhavenými kleštěmi, než aby se díval, jak páchám takové zrůdnosti. Cože!!
Já, která jsem tolik slibovala!!
Skici vyhozené do koše, které on posbíral, [Slova začerněna: u nichž se zastaví] každý, kdo k němu přijde. Jsem vůbec schopná vyslechnout pravdu?
Nu, tady ji máme! Je ohavné odbývat práci, místo abych pozorovala, je to ženská práce, já jsem jen žena! Jedině když si dobře vštípím, že jsem klesla do toho nejbídnějšího ze všech úpadků, budu se z něj snad moci dostat, neboť to, co dělám, je odporné, a kdyby člověk neznal mou minulost, neviděl by v těch plátnech nic, nic, nic!
A všimněte si, že vás šetřím.
Nu, tak je mi to vlastně milejší: jsou to všechny mé úzkosti, obavy a trápení zhuštěné do své nejzřetelnější podoby.
Věděla jsem to, ale teď, když mi to bylo řečeno, jsem klidnější. Vybřednu z toho. A oženila bych Juliana s Dinou, i když on má za to, že ta okouzlující jsem já. Baví mě to: nerozmlouvám s ním, já hraji, a s vědomím, že mám dobré publikum, jsem znamenitá v dětských a rozmarných intonacích i postojích; zahalená v bílých vlněných šatech s harmonickými záhyby — postava jako od Lefebvra, který umí tak dobře kreslit ta pružná mladá těla v cudných drapériích.
Ano, nedávám si s malováním práci; dnes jsem se pozorovala — šidím to, ale budu na sebe přísná.

Poznámky

Pozn. překl.: „Troisième dessous“ — doslova „třetí spodek“, divadelní výraz pro nejhlubší patro pod jevištěm. Zde přeneseně pro nejhlubší umělecký úpadek.
Pozn. překl.: Jules Joseph Lefebvre (1836–1911), profesor na Académie Julian, proslulý svými půvabně zahalenými ženskými postavami.