Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle 12. března 1882

Vracím se na oběd a nalézám Etienna a tetu v slzách. Georges je mrtev.
To bylo snad přáno skoro všemi, koho mučil — a zároveň dělal sám sebe tak nešťastným — ale účinek není o nic méně strašný.
Máma a teta křičely o mučednictví a obviňovaly se [Slova začerněna: skoro z jeho smrti] — zapomínajíce, že nám všem učinil život tak obtížným. Ostatně i mně samotné tak otřásla ta ubohá smrt na podkroví a pod falešným jménem, že se mi všechno, co bylo řečeno v okamžicích zoufalství, vrátilo jako zločiny.
Hodinu jsem se skoro vyčítala, co jsem dělala proto, aby u nás otevřeně nezůstával s pouliční dívkou… Víte vše, co já vím — a hle, Rosalie mi právě přiznala, že znám jen stotinu toho, co ty dámy vytrpěly — natolik přede mnou vše skrývaly. Pamatujete si, že jsem hlasitě křičela, aby už nechodil a aby se nikdo nemíchal do jeho špinavých záležitostí… Přesto však máma ho vždy chodila vysvobozovat z nejstrašnějších míst. Ale před smrtí vše bledne…
Ach, jaká je to hrozná věc — vyčítat si jakoukoli přísnost vůči zemřelému!… Musím si vzpomenout na vše, co nám udělal, abych se omluvila, že jsem jako máma nechránila jeho hanebnosti… A přitom dochází mi, že nebyl nic jiného než šílený, nemocný — ale dobrý, ale milující, ale nešťastný… Vidím ho pod kočí bránou… Prý plakal, když mu řekli, že jsem velmi nemocná… A tak nešťastný po celý život — maje vše k tomu, aby byl jedním ze šťastných tohoto světa. Zničil svůj život pro hlouposti, pošpinil celou svou rodinu — a koneckonců dostav obrovský majetek po otci, nechával se okrádat a plundrovat proto, že nejel do Ruska — ze strachu před trestní policií — nikdy neprovedl nic jiného než drobná pochybení — a vždy se skrýval jako zločinec… Je třeba doufat, že Dině z toho něco zbyde — nemohl to celé prohýřit — daleko od toho — ač se denně dostávají zoufalé žádosti o peníze — posílalo se mu nepřetržitě — a přesto máma křičí, že snad zemřel hlady — ta rodinná přehánivá tendence [Přeškrtnuto: Ach jak je to všechno smutné]. Ale ta ubohá Dina… Víte, že Georges si vzal vdovu starší než on a že Etienn si vzal dceru té vdovy — což v Rusku není povoleno — byl z toho dlouhý proces — a protože Etienn byl aktivnější, bylo to Georgesovo manželství — o deset let starší než Etiennovo — které bylo prohlášeno za neplatné. Hle, věci, které se mohou přihodit v Rusku.
Bylo tu tři děti — Dina, Lola a bratr ve věku šestnácti let — skvělý žák slibující dosáhnout nejvyšších cílů — když se dozvěděl, že nemá jméno — [Slova začerněna: bez jména v] Rusku je to nesrovnatelně hroznější než zde — zastřelil se.
Pamatujete si tu strašnou věc před sedmi lety.
Tedy manželství jsouc neplatné, děti nedědí — leda že by se bratři vzdali v jejich prospěch — ale ten milý Alexandr je tu… Ach, jak je to smutné. A já, co si ještě stěžuji — když vedle mě je ta ubohá Dina tak nešťastná — ani nehledě na jmění samo.

Poznámky

Pozn. překl.: „fille de la rue" — dívka z ulice; eufemismus pro prostitutku. ↩
Pozn. překl.: „police correctionnelle" — trestní soud pro přestupky; v Rusku 19. století byl strach z právních následků spojených s majetkovými záležitostmi reálný pro šlechtu. ↩