❦
Sobota 11. března 1882
Paul a jeho žena odjeli — šli jsme všichni až do Monaka — Savin také — patří už k rodině — ostatně je to synovec pana Meineuxe, tatínkova švagra. Ubohý Paul — kdybych aspoň věděla, že je spokojený se svým osudem…Samedi 11 mars 1882 Paul et sa femme sont partis, nous sommes tous allés jusqu’à Monaco, Savine aussi, il est devenu de la famille, du reste il est le neveu de M. Meineux beau-frère de papa. Pauvre Paul, si encore j’étais sûre qu’il est content de son sort...
Hezká není — to jest, z profilu a mlčíc je velmi hezká — ale jinak… nikdy jsem neviděla mladou ženu tak málo dbající o svůj zjev — vždy rozcuchaná s černými tuhými prameny na čele, velmi často černé nehty, roztrhané a špinavé krajky, skvrny od svíčky — a dokonce i šaty… Zkrátka je špinavá — stále naříká — a k tomu pevné přesvědčení, že je krásná, elegantní a půvabná a že Poltava je nejelegantnější místo na světě. [To je opět ta žalostná provinciálka] — raději bych ji viděla ještě hloupější — ale méně sebejistou — a toužící přivlastnit si dobré způsoby, které kolem sebe vidí — ale vůbec ne.
Elle n’est ni jolie, c’est-à-dire très jolie de profil et se taisant, mais autrement... je n’ai jamais vu une jeune femme si peu soigneuse de sa personne, toujours échevelée avec ses mèches noires et raides sur le front, les ongles noirs bien souvent, les dentelles déchirées et sales, des taches de bougie, et même les vêtements... Enfin elle est sale, elle geint toujours... et avec cela la ferme conviction qu’elle est belle, élégante et ravissante et que Poltava est l’endroit le plus chic de la terre. [C’est encore la provinciale déplorable], j’aimerais mieux la voir plus bête encore mais moins confiante et désirant s’approprier les bonnes façons qu’elle voit mais pas du tout.
Jsou to především ty věčné vzdychy — kdyby aspoň bylo proč vzdychat — ale všichni jsou k ní doslova dokonalí — v rodině, do níž se vnutila, je každý tak milý, jak jen může být — má manžela, o němž říká, že ho miluje — dítě — jmění… a přesto vzdychy… V poslední době to byla netrpělivost znovu spatřit miminko, které opustili ve věku šesti týdnů, aby jeli cestovat. A v Gavronzi — proč ta smutná nálada? Ale protože jsem už neviděla svého otce, svou sestru… Nyní vidím, co si mám myslet o vymyšlených citech k tatínkovi…
C’est surtout ces soupirs éternels, si encore il y avait de quoi soupirer mais vraiment tout le monde est parfait pour elle, dans une famille ou elle est entrée de force, tout le monde est aussi gentil que possible, elle a un mari qu’elle dit qu’elle aime, un enfant, de la fortune... et malgré cela des soupirs... Ce dernier temps c’était l’impatience de revoir le bébé qu’ils ont laissé âgé de six semaines pour aller voyager. Et à Gavronzi pourquoi ces tristesses ? Mais parce que je ne voyais plus mon père, ma sœur... Or je vois à quoi m’en tenir sur les tendresses imaginaires de son papa...
Koneckonců je to typ politováníhodný, ale hodná žena… Ano, je velmi hodná — to jest — trpělivá a mírná — a… znovu ve čtvrtém měsíci — a miminku je teprve pět — to je spěch.
Enfin c’est un type regrettable mais bonne femme... Oui, elle est très bonne, c’est-à-dire oui patiente et douce et... de quatre mois de nouveau, le bébé n’en a que cinq, c’est se presser.