Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle 5. března 1882

Vrátila jsem se do Monaka znovu poslechnout Faura — jinak nevycházím, pracuji po celý čas. Bojidar kreslí vedle mě — i večer.
Tatínek nalezl v Monaku synovce, pana Savina, který za dva dny právě prohrál 125 000 franků.
Nedávno obědval u nás — tehdy ještě s mnoha penězi — a dnes úplně bez haléře — ale prý je velmi bohatý. Je to vysoký mladý blonďák, dost hezký, z nejlepší společnosti, pokud jsem mohla posoudit. Udělal na Dinu a zejména na mě podivný dojem — nevím přesně jaký — ale je to bizarní pocit.
Měla bych tu zůstat ještě dva měsíce a víc — tolik věcí k dělání!… A především se ukazuje, že bez hledání mám teď tři čtyři věci k malování. A říci, že jsem ztratila měsíc… Ne! Je lepší to neříkat — to přináší smůlu… Chtěla jsem říci, že každý den vidím dál… To jest — na začátku jsem neviděla nic a teď konečně… tak… vidím přírodu jinak, začínám… zkrátka cítím. Ale ale!