❦
Čtvrtek 16. února 1882
Jeudi 16 février 1882
Prý psal starý Julian — ale nedala jsem mu adresu a dopis se ztratil. První den Karnevalu… Náš kočár je nejhezčí hned po jednom, který se mi zdál lepší. Máme bryčku zdobenou drapérií z fialového saténu a máme watteauovská domina1 z bílé vlny s fialovým řasením a spoustou parmských fialek a stuh vlajících ve větru.
Paraît que le père Julian a écrit mais je lui avais pas donné l’adresse et la lettre est perdue. Premier jour de Carnaval... Notre voiture est la plus jolie après une qui m’a parue mieux. Nous avons un break drapé de satinette mauve et nous avons des dominos Watteau en laine blanche avec plissés mauves et profusion de violettes de Parme et de rubans qui s’envolent au vent.
Ale jaký rozdíl oproti italským karnevalům! Tady je to průvod hromady chudáků domorodců, kteří se spolčili a sestavili vozy a kavalkády, aby vyhráli cenu — a lid hází konfety a cizinci to pozorují ze svých balkonů. Nejsou tu žádní mladí muži, žádné bonboniéry, žádné kytice, žádné načaté intriky.
Mais quelle différence avec les Carnavals Italiens, ici c’est un défilé d’un tas de pauvres indigènes associés qui ont formé des chars et des cavalcades pour attraper un prix; et le peuple qui jette des confettis et les étrangers qui regardent cela de leurs balcons. Il n’y a ni jeunes gens, ni bonbonnières, ni bouquets, ni intrigues ébauchées.
Toto pohyblivé a kosmopolitní obyvatelstvo nemůže dát představu o karnevalu v Itálii, kde se do něj pouští aristokracie, umělci; jako loni vůz Villy Medicis v Římě…
Cette population flottante et cosmoplite ne peut donner l’idée d’un Carnaval en Italie ou l’aristocratie s’en mêle, les artistes; comme l’année passée le char de la Villa Médicis à Rome...
Nice je hezké, malebné — ale má… nebo nemá… Bastardský kraj, kraj bez charakteru, kraj, jejž přece miluji, ale…
Nice est jolie, pittoresque mais elle a... ou elle n’a pas... Pays bâtard, pays sans caractère, pays que j’aime pourtant mais...
Možná kdybych trávila sezonu v Nice, měl by Karneval půvab… ale ne, ti Angličané a Holanďané, kteří sem jezdí intrikovat, nebo Pařížané a jiní, kteří odjíždějí do Monaka… Zkrátka… já nevím, tenhle Karneval je jen průvod vozů a jezdců, pramálo uměleckých.
Peut-être que si je passais la saison à Nice le Carnaval aurait des attraits... mais non, ces Anglais et ces Hollandais qi viennent intriguer ou les parisiens et autres qui s’en vont à Monaco... Enfin... Je ne sais pas moi ce Carnaval n’est qu’un défilé de chars et de cavaliers très peu artistiques.
Linsingenová a princezna Eristoff byly s námi. V pět hodin jedeme na nádraží pro tetu a Bojidara — a jedeme všichni dohromady na večeři do London House, kde jsme přirozeně jako doma. Tatínek a teta upalují do Monaka vlakem v sedm. Bojidarův příjezd trochu oživí celý dům.
La Linsingen et la princesse Eristoff etaient avec nous. A cinq heures nous allons chercher a la gare ma tante et Bojidar et nous allons tous ensemble dîner au London House où l’on est comme chez soi naturellement. Papa et ma tante filent à Monaco par le train de sept heures. L’arrivée de Bojidar anime un peu toute la maison.
A já myslím na své malování a na toho hanebného žurnalistu z „Pays“. Když už jsme u žurnalistů: Limousin z „Vie Mondaine“ (nicejského Figara) vešel, zatímco jsme večeřeli, nabídli jsme mu místo, velmi chválil náš vůz a já mu stiskla ruku jako kolegovi, protože prý jsem novinářka.
Et moi je pense à ma peinture et à cet infâme journaliste du « Pays ». A propos de journaliste Limousin de la « Vie Mondaine » (le Figaro de Nice) est entré pendant que nous dinions, on l’a fait asseoir, il a fort loué notre char et je lui ai serré la main comme à un confrère car il paraît que je suis journaliste.
Ono totiž… vždyť kdybychom se jednou znovu setkali, Cassagnac a já… Bude to nejspíš tak, jak už se mi stalo s jinými, které jsem znovu viděla, tak nějak: vidět je znovu za vysněných okolností a vidět je chladně — už vás nezajímají, a sotva si pak doma nebo za několik týdnů vzpomenete a řeknete si: hle, viděla jsem znovu toho a toho, kdo kdysi zaujímal všechny mé myšlenky, viděla jsem ho znovu a když jste ho viděla, ani vás nenapadlo pomyslet na všechny ty výpravy, na které kvůli němu vyrážela vaše fantazie… Plácám se v tom, ale hleďte, živý příklad: Záhadný… ale hloupý Emile d’Audiffret, vzpomínáte si, že? Nuže — setkala jsem se s ním před dvěma lety u paní de Lesseps a… naprosto nic. A přece mi v patnácti pořádně rozbušil srdce, poznávám to v záblescích; je to pryč, zapomenuto, ale bylo to tak, stejně jako to bláznivé poblouznění ohavným Larderelem. Co se týče toho prokletého Antonelliho, navěky mě bude mrzet, že jsem předstírala lásku k tomu chlapci, který se mi nelíbil, že jsem si zbytečně, hloupě poplétla hlavu (abych dokázala, že nejsem zamilovaná do bratra Emila z Milosrdných bratří)… Bytost, která se mi nikdy nelíbila. Nezbývá než věřit, že v životě bývají takové hlouposti, nevysvětlitelné, pitomé nesrovnalosti… Měla jsem trampoty všude a kvůli všem, kdo mě… bavili, ale uchováváme si na ně jakousi shovívavou vzpomínku, něhu k tomu, co mohlo být slabostí, kdežto ten malý Říman… Později jsem se dozvěděla, že se takhle nejspíš opíjel, viděla jsem ho podnapilého… Fuj. Tedy já, která jsem každý večer usínala s myšlenkou, jak znovu uvidím Audiffreta… Viděla jsem ho znovu jako spoustu jiných… Ale to není totéž, namítnete, vždyť tvrdíš, ó vznešená umělkyně, že Cassagnac je ten osudový muž… Jenže kdybych se mýlila, muselo by se tedy začít znovu, Jeho by bylo teprve třeba najít… Mé lenosti se tato domněnka protiví…
Ce qui est... car enfin si nous nous retrouvons un jour Cassagnac et moi... Ce sera probablement comme il m’est déjà arrivé de revoir des gens, d’une façon les revoir dans les conditions rêvées et les revoir froidement, ils ne vous intéressent plus et c’est à peine si en rentrant chez vous ou des semaines plus tard, on se rappelle et on se dit: tiens j’ai revu un tel qui jadis occupait toute ma pensée, je l’ai revu on n’y a seulement pas songé en le revoyant à toutes les courses qu’il a fait faire à votre imagination... Je patauge mais tenez, exemple vivant: Le surprenant... mais stupide Emile d’Audiffret, vous vous rappelez, hein ? Eh bien je l’ai rencontré il y a deux ans chez Mme de Lesseps et... absolument rien. Pourtant il a bien fait battre mon cœur de quinze ans, je le reconnais à des lueurs; c’est passé, oublié mais ça a été ainsi que la folle toquade pour l’affreux Larderel. Quant à cet Antonelli de malheur, je resterai éternellement vexée d’avoir fait semblant d’aimer ce garçon qui ne me plaisait pas, de m’avoir monté la tête (pour prouver que je n’étais pas amoureuse du frère Emile de la Misère-et-Corde) inutilement, bêtement... Un être qui ne m’a jamais plu. Il faut croire qu’il y a dans la vie des stupidités pareilles, des incohérences inexplicables, bêtes... J’ai eu des ennuis partout et pour tous ceux qui m’ont... amusée mais on leur garde une sorte de souvenir indulgent, tendresse pour ce qui aurait pu être une faiblesse, tandis que ce petit romain... j’ai appris dans la suite qu’il se grisait ainsi probablement, je l’ai vu entre deux vins... Fi. Donc moi qui m’endormais tous les soirs en pensant à comment je reverrai Audiffret... Je l’ai revu comme un tas d’autres... Mais, direz-vous, ce n’est pas la même chose puisque tu prétends, ô sublime artiste, que Cassagnac c’est l’homme fatal... Enfin si je me trompais, ce serait donc à recommencer, Il serait donc encore à trouver... Ma paresse s’oppose à cette conjecture...
Poznámky
Pozn. překl.: Domino — karnevalový plášť s kapucí; „watteauovská domina“ odkazují na elegantní karnevalové masky inspirované obrazy Jeana-Antoine Watteaua (1684–1721). ↩