Sobota 28. ledna 1882

[Slova začerněna: To je především proto, když přijde na mysl, že bych si vybrala zářit] tam v očích Cassagnacových. Proto chci chodit na večírky Královny a být všude tam, kde tato cudná panovnice předsedá — neboť on je jejím přítelem a mám štěstí ho tam potkat.
Pak se tyto malé bídy, tyto žaly uraženého sebevědomí komplikují nespokojeností srdce… Hle, pět a půl roku, co jsem ho poprvé viděla… bulvár Haussmann č. 2, v prvním patře u Mouzayové — vidím salon, nábytek, žaluzie stažené napůl kvůli horku, mne sedící na pohovce u okna a jeho naproti na židli… Ale řeknete mi — vždyť tu byl Larderei od té doby… To je absolutně nic — sotva mráček přelétající — byla jsem chycena hned na první ránu a pořádně chycena, pokud se nepletu… Neboť možná si dělám iluze — vynalezla jsem tento cit, rozvinula ho, uspořádala — a zvykla si na něj.