Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 30. ledna 1882

To, co jsem o tom řekla v sobotu, bylo k plesu, jemuž Královna předsedala v hotelu Continental ve prospěch bretaňských záchranářů. Na poslední chvíli mě napadlo tam jít — nebyly jsme patronkami, a tudíž jsme nebyly vpuštěny do vyhrazeného salonu. Odešla jsem po čtvrt hodině. [Slovo začerněno: Géry] a Gavini strávili večer u nás — Melissano, Caracciolo a Alexis také. Je definitivně rozhodnuto, že v Nice půjdeme do Géryho vily.
Pokud jde o sobotu — měla jsem dobrý den. Bastien, jejž jsem předchozí den viděla na plese, přišel a zůstal přes hodinu. Ukázala jsem mu své věci a dával rady s lichotivou přísností. Ostatně řekl, že jsem zázračně nadaná — nevypadalo to jako poklona z galanterie — a tak jsem měla okamžik takové prudké radosti, že jsem málem chytila malého chlapíka za hlavu a políbila ho. [Slova začerněna: Jen to] slyšet ho bylo dobré — dával tytéž rady jako Tony a Julian, říkal tytéž věci. Ostatně — není snad žákem pana Cabanela a Breslau žákyní Tonyho? Každý má vlastní temperament — ale pokud jde o gramatiku Umění, bude třeba vždy hledat u toho, čemu se říká klasikové.
Bastien ani nikdo jiný nemohou naučit své kvality — člověk se naučí jen to, co se naučit dá — zbytek záleží na sobě. Přišla paní de Peyronney a strávila jsem dobrých čtvrt hodiny mezi touto výjimečnou ženou a tímto velkým umělcem — před mým krbem a pak pod palmou — nadouvajíc se marnivostí a potěšením. Ostatními návštěvami, jež jsem ponechala v oficiálním salonu, se nezabývám.
Odjeli jsme v osm hodin večer — Paul, Nini, Dina, já, Rosalie, Basile a Coco. Vila je vše, co je třeba — uprostřed přírody, sotva deset minut od Promenády Angličanů; terasa, zahrady, velký pohodlný dům. Nacházíme vše připravené a správce pana Pécoula s kyticemi. [Slova začerněna: pro zařízení domu] — to je samá zábava — tramvaj jezdí před námi, to jest před naší velkou zahradou obklopující vilu. Zkrátka — nic lepšího bych si pro práci nemohla vybrat — nevidím Nice, jež je mi odporné. Obyvatelé jsou přívětiví — vidí tolik cizinců, kteří je živí a jimž je třeba se zavděčit. Dnes večer jsem jela tramvají — uchvátilo mě to. Je to francouzská veselost smíšená s Itálií a bez pařížského spodního rázu. Jak píši Julianovi — je to tak pohodlné jako Paříž, tak malebné jako Granada. Pět minut od Promenády Angličanů se najdou kostýmy, hadry, typy — a to vše v jakém tónu! Proč jezdit do Španělska! Ó Nice, ó Středozemní moře, ó má milovaná krajino, jež jsi mě tolik nechala trpět. Ó mé první radosti a největší žaly, ó mé dětství, mé ambice, mé půvaby, Věž, zámek Surprenant. A Saetone, Fiouloulou, Danis. Ať dělám co dělám — vždy tam bude počátek všeho. A vedle utrpení, jež zčernilo mých šestnáct let, budou vždy vzpomínky na první mládí — jako ty nejkrásnější květy života. Jsem šílená radostí, že jsem tady. Je to kraj, který člověk miluje navzdory Itálii, navzdory Římu, navzdory Španělsku. Vyrostla jsem zde — je to skoro má vlast — a jestliže jsem se křečovitě držela Paříže a snažila se tam najít své místo, ta léta strávená v Nice způsobí, že se tam vždy budu vracet. Je to ostatně nádherné! Vzpomínám na své tajné zklamání, když jsem viděla Neapol — to Nice je tak obdivuhodné, že je člověk na vše připraven.
A pak — rodina tu není, nikdo se nehádá, jsme na venkově, je veselo, nevidím svého lékaře — a budu pracovat. Přivezla jsem stojan s klikou a zařízení na venkov. Nebudeme se ukazovat — to si mohu dovolit jedině pro to, abych srazila Tutscheffovou. A pak — přijela jsem pracovat — musím vidět Karneval pro svůj obraz, obraz, jenž mi vrtá hlavou a jejž namaluji pro příští Salon.

Poznámky

Pozn. překl.: Saetone, Fiouloulou, Danis — pravděpodobně dětské přezdívky míst nebo osob z Mariina dětství v Nice; přesná identifikace není možná. ↩