Čtvrtek 29. prosince 1881

Osm dní jsem nepsala — to vám dokazuje, že moje slavná existence se točila mezi trochou práce, starou Gaviniovou, Villevieille atd. atd. Nic nového — a přece ano: mám se dobře, vycházím — zašla jsem na zkoušení šatů, do Boulognského lesa a k Julianovi.
V sobotu s mámou a Dinou… A v neděli do kostela, aby se neříkalo, že jsem na smrtelné posteli, jak to roztomilá Berthe všude vypravuje. Naopak — zase přibírám, paže vychrtlé a povadlé ještě před deseti dny se zaoblují — to znamená, že mi je podstatně lépe než před nemocí. Ještě osm takových dní a bude třeba přestat tloustnout — budu právě taková, jak má být, neboť nechci znovu mít ty poněkud hranaté boky jako před třemi lety. Julian, jenž přišel včera večer, mě takhle shledává mnohem harmoničtější.
Smáli jsme se celý večer. Maluji portrét Paulovy ženy — včera jsem nabrala takovou sílu, že jsem chtěla zároveň malovat Dinu, Nini i Irmu. Irma není obyčejný model — je to typ dnes prý vymizelé grisety — je legrační a sentimentální, s naivitou neřesti. „Až z vás bude kurtizána,“ říkala jsem jí onehdy. „Ach, já na to nemám dost štěstí.“ Pózuje inteligentně — lze z ní udělat cokoli, neboť se svojí úžasnou bledostí je stejně tak cudná mladá dívka jako propast zkaženosti jako všechny ty běhny. Požádala, zda smí zůstat, ačkoli zrovna nepózovala, a strávila odpoledne háčkováním u krbu.

Poznámky

Pozn. red.: Portrét Paulovy ženy – v deníku obvykle „Nini“ nebo „Paulova žena“ – je katalogizován jako „Portrét švagrové (Alexandrina Pačenková)“, olej na plátně, 92,5 × 73 cm, se značkou „MB / 1881“. Je v amsterodamském Rijksmuseu (inv. SK-A-1988), kam jej roku 1902 darovala Mariina matka. Marie ji jednou nazývá „la belle Alexandrine Pachtenko“ (087.0105). ↩
Pozn. red.: Irma Marii pózovala po celý rok 1882 k hlavě, z níž vznikl obraz „Pařížanka, portrét Irmy, modelky Akademie Julian“ (olej na plátně, 55,5 × 46 cm), vystavený na Salonu roku 1883 prostě jako „Parisienne“. Je v pařížském Petit Palais (inv. PPP129), kam jej roku 1902 darovala Mariina matka. ↩