Čtvrtek 29. prosince 1881

Osm dní jsem nepsala — to vám [Slovo začerněno: dokazuje], že moje slavná existence se točila mezi trochou práce, starou Gavinovou, Villevieille atd. atd. Nic nového — a přece ano: já se
mám dobře, vycházím — zašla jsem na zkoušení šatů, do Boulognského lesa a k Julianovi. V sobotu s mámou a Dinou… A v neděli do kostela, aby se neříkalo, že jsem na smrtelné posteli, jak to roztomilá Bertha všude vypravuje. Naopak — nabírám zpět na váze, paže vychrtlé a povadlé ještě před deseti dny se zaoblují — to znamená, že mi je podstatně lépe než před nemocí. Ještě osm takových dní a bude třeba přestat tloustnout — budu tak akorát, neboť nechci znovu mít ty poněkud hranaté boky jako před třemi lety. Julian, jenž přišel včera večer, mě nachází takhle mnohem harmoničtější. Smáli jsme se celý večer. Maluji portrét Paulovy ženy — včera jsem nabrala takovou sílu, že jsem chtěla zároveň malovat Dinu, Nini i Irmu. [Slova začerněna: Irma není obyčejný model — je to typ] prý vymírající grisety — je zábavná a sentimentální s naivnostmi neřesti. „Až se stanete kokotou," říkala jsem jí nedávno. „Ach, já [Slova začerněna: nemám dost] štěstí na to." Pózuje inteligentně — lze z ní udělat cokoli, neboť se svojí úžasnou bledostí je stejně tak cudná mladá dívka jako [Slova začerněna: propast] zkaženosti jako všechny tyhle pouliční. Požádala o dovolení zůstat, ačkoli se nepracuje, a strávila odpoledne háčkováním u krbu.

Poznámky

Pozn. red.: Portrét Paulovy ženy – v deníku vždy jen „Nini“ – je katalogizován jako „Portrét švagrové (Alexandrina Pačenková)“, olej na plátně, 92,5 × 73 cm, se značkou „MB / 1881“. Je v amsterodamském Rijksmuseu (inv. SK-A-1988), kam jej roku 1902 darovala Mariina matka. Jménem Alexandrina Marie sestru svého bratra nikdy nenazývá.
Pozn. red.: Irma Marii pózovala po celý rok 1882 k hlavě, z níž vznikl obraz „Pařížanka, portrét Irmy, modelky Akademie Julian“ (olej na plátně, 55,5 × 46 cm), vystavený na Salonu roku 1883 prostě jako „Parisienne“. Je v pařížském Petit Palais (inv. PPP129), kam jej roku 1902 darovala Mariina matka.