Sobota 31. prosince 1881

Celý den se všichni hádají. Paní Gavinová mi posílá velmi pěkný tácek na vizitky a Dině vějíř. Přijde Villevieille a nachází mě rozzlobenou na celou hromadu lidí a věcí. Nakonec jdu, abych se sebou pohnula, k Tonymu, a ukáži mu skicu portrétu Paulovy ženy. [Slova začerněna: Shledal ji velmi originální] — velmi originální, kompozicí velmi originální a dobře rozehranou. Velmi sympatický Tony dal najevo nadšení, že mě vidí zdravou, a poté co jsme vesele hovořili, přikročili jsme k velmi vážné látce: Umění a Breslau. Její obraz je velmi dobrý, říká nepochybně — je velmi nadaná, ukázala mu rozkošné kresby plné citu a pohnutí. [Slova začerněna: Má bezpochyby posvátný oheň a vůli ze železa. A smysl] pro kompozici, na tak vysoké úrovni… Ach! Tento papír mě nedokáže tlumočit! Celý oheň, celá horečka… Ach! Pracovat ve dne v noci… pořád, pořád a
udělat něco dobrého!! Vím dobře, že říká: až budu chtít, udělám tolik co ona — vím, že mi propůjčil tytéž vlastnosti — ale jsem k pláči, k [Slovo začerněno: smrti], k odchodu kamkoli, kde to půjde… Půjde to? Ach! Tony věří ve mě, ale já v sebe nevěřím… Jsem stravována touhou dělat věci dobře a cítím svou bezmocnost… Tady se zastavuji — neboť když mi věří doslova, stačí pak jen skutečně věřit… Říkám to s přáním, aby mě vyvrátili… Ach, Pane, píšu vám toto vše a mrhám časem hledáním slov pro vyjádření svých trampot — zatímco Breslau, méně hloupá, kreslí a pracuje. Tony je celý omlazený od doby, co si vzal do hlavy zorganizovat společnost svobodných umělců — přednášel zprávu, které se dostalo velkého potlesku, [Slovo začerněno: a prozkoumával] všechny společnosti, které kdy existovaly — a bojí se, aby se k té věci nepřipoutalo jeho jméno… Oheň mu svítí z očí. Co to je vůbec… Ach! Kdybych udělala dobrý obraz, i já bych se zrodila znova.