Středa 21. prosince 1881
Dnes jsem vyšla! Och! V kožichu, okna zavřena, medvědí kůže u nohou. Potain ráno řekl, že mohu vyjít, bude-li méně větru a budu-li dbát opatrnosti. Počasí bylo nádherné — a já dbala opatrnosti! Ale to už není ta otázka — Breslau, celá přilnutá ke své kořisti. Můj Salon je ztracen? Ano. Co mohu postavit proti jejímu letošnímu obrazu? Nějakou ateliérovou čmáranici? Jaká malichernost, řeknete — dívčí žárlivost. Ne — tahle dívka je síla; není sama, souhlasím — ale vycházíme ze stejné klece, abych neřekla ze stejného hnízda, a já ji prohlédla a vytušila a oznámila vám to hned na začátku, tehdy nevědomá a velmi nevědomá. Pohrdám sebou, zapírám se, nechápu, proč Julian a Tony říkají, co říkají. Nejsem nic, nemám nic v sobě (ó Zola!). [Slova začerněna: Vedle] Breslau připadám si jako kartonová krabička [Slovo začerněno: tenká] a křehká vedle truhličky z masivního dubu bohatě vyřezávaného. Jsem ze sebe zoufalá a tak přesvědčena, že kdybych o tom mluvila s mistry, přenesla bych to na ně. Ale přesto chci jít dál, [Slova začerněna: se zavřenýma očima] a s rukama nataženýma jako někdo, kdo je na pokraji pohltění.# Mercredi 21 décembre 1881 Aujourd'hui je suis sortie ! Oh ! en fourrure, les glaces levees, une peau d'ours aux pieds. Potain a dit ce matin que je pourrais sortir s'il faisait moins de vent et si je prenais des precautions. Le temps etait splendide et si je prenais des precautions ! Mais la n'est plus la question, c'est Breslau toute entiere a sa proie attachee. Mon Salon est rate ? Oui. Qu'aurai-je a opposer a son tableau de cet ete ? Une tartine d'atelier ? Quelle petitesse direz-vous, jalousie de demoislle. Non cette fille est une force; elle n'est pas la seule, d'accord, mais nous sortons de la meme cage pour ne pas dire du meme nid et je l'ai devinee et pressentie et vous l'ai annoncee dans les premiers jours, moi ignorante et tres ignorante alors. Je me meprise, je me nie, je ne comprends pas que Julian et Tony disent ce qu'ils disent. Je ne suis rien, je n'ai rien dans le ventre (o Zola !). [Mots noircis: A cote] de Breslau je me fais l'effet d'une boite de carton [Mot noirci: mince] et cassante a cote d'une cassette en chene massif richement sculpte. Je suis desesperee de moi et si convaincue, que si j'en parlais aux maitres ca les gagnerait. Mais je veux marcher tout de meme, [Mots noircis: les yeux fermes] et les mains etendues comme quelqu'un de pres a etre englouti.