❦
Neděle 11. prosince 1881
Je mi lépe, téměř žádná horečka.Dimanche 11 décembre 1881
Julian přišel dnes večer. Je opravdu hodný a navíc velmi zábavný. Máme ten strašný plán, jak víte… Ale všemu tomu příliš nevěřím, ačkoli by to bylo dobré pro Dinu, která se svými sto tisíci nebo sto padesáti tisíci franků věna ve Francii neprovdá. Ale ta hrůzná Amélie — kdyby to záviselo na mně, váhala bych: na jedné straně udělat jednu ženu nešťastnou, na druhé obdařit Juliana touhle kostrou, těmi sedmimílovými nohami… Rostou jí na prsou černé chlupy jako muži. A přesto — obdivujte mou spravedlnost a mé srdce — myslím, že bych opustila Dinu, která je rozkošná, ale které je to v podstatě lhostejné, abych ochránila tuto lásku, stejně španělskou jako vášnivou a nešťastnou.
Julian est venu ce soir. Il est vraiment bon et puis très amusant. Nous avons le terrible projet comme vous savez... Mais tout ça je n’y crois guère, quoique ce serait bien pour Dina qui avec ses cent mille ou 150 mille francs de dot ne pourra se marier en France. Mais l’horrible Amélie, si les choses dépendaient de moi, j’hésitais, d’un côté faire une malheureuse mais d’un autre doter Julian de cette ossature, de ces jambes de sept lieues... Il lui pousse sur les seins du poil noir comme chez un homme. Pourtant admirez ma justice et mon cœur je crois que je lâcherais Dina qui est charmante mais qui en somme s’en moque pour protéger cet amour aussi espagnol qu’ardent et malheureux.
Mám vám to říct? Vždyť si spolu povídáme, že ano?
Voulez-vous que je vous dise, nous causons n’est-ce pas ?
A to, co vám o tom říkám, říkám jako analytička, jako sběratelka lidských dokumentů — když se ocitnu mezi svými bližními, nemohu se zdržet, abych je neprozkoumala, jak mi to jen má prozíravost dovolí, a když se má domněnka potvrdí — což se stává často — nejsem dost důsledná. Říkám vám to jen proto, abyste věděli, že kdybych chtěla, přiměla bych milého pana Juliana, aby mi padl k nohám, jediným znamením, jediným pohledem. Vskutku si vždy rozumíme i na méně než půl slova, a věřím, že ten téměř výjimečný člověk [Mezi řádky: pozorně četl Balzaca, který v lidech již inteligentních velmi zjemňuje city] oceňuje v nejmenších podrobnostech podivnou povahu vaší ubohé nemocné. Lituji, že hypotézu nemohu ověřit — z jeho strany není čeho se obávat: ví, že o tom nelze ani snít, a je to železný člověk. Vypravuji vám to bez strachu ze zesměšnění, neboť celkem mi to je naprosto jedno, až na to drobné pošimrání ješitnosti, jež tyto věci působí…
Et puis ce que je vous en dis c’est en analyste, en chercheur de documents humains-, quand je me trouve avec mes semblables je ne puis me dispenser de les fouiller autant que ma perspicacité le permet et lorsque mes suppositions se confirment, ce qui arrive souvent, je suis ni assez constante. C’est pour vous annoncer que si je voulais je ferais tomber ce cher M. Julian à mes pieds et rien qu’avec un signe, un regard. En effet nous nous comprenons toujours moins qu’à demi-mots et je crois que cet homme [Entre les lignes: il a lu attentivement Balzac qui affine beaucoup les sentiments chez les personnes déjà intelligentes] presque supérieur apprécie dans tous ses détails la nature étrange de votre pauvre malade. Je regrette de ne pouvoir pas vérifier l’hypothèse; de son côté il n’y a rien à craindre, il sais qu’il n’y faut pas rêver et c’est un homme de fer. Je vous raconte cela sans crainte de ridicule car en somme cela m’est parfaitement égale sauf le petit chatouillement d’amour-propre que causent ces choses-là...
Je to zábavné, že? Člověk si řekne: hle, muž vyhledávaný hned několika, a mně by stačilo dát mu jediné znamení… nečitelné, podveden… člověk vypadá pěkně hloupě. Udělala jsem chybu, že jsem se s vámi podělila o tyto vzlety myšlenek — nepochybně jsou mezi vámi hlupáci, kteří mě se starým Rodolphem1 nebudou vidět jako dřív a kteří přičtou mé soudy o jeho hrůzné nevyhnutelné budoucí manželce jakési ženské žárlivosti.
C’est amusant n’est-ce pas, on se dit: voilà un homme recherché de plusieurs auquel je n’aurais qu’un signe à faire....Illisble, trompe... on a l’air bien bête. J’ai eu tort de vous faire part de ces envolements de pensées, il y en a parmi vous de bêtes sans doute qui ne me verront plus avec le père Rodolphe comme avant, et qui attribueront mes appréciations sur son horrible future-inévitable épouse à une sorte de jalousie féminine.
Tím se dostávám k tomu, že cit, jejž ve mně probudil pohled na Cassagnaca ve Sněmovně před dobrým měsícem, se oslabil — to jest, manžel Acardovy dcery (Julia) se vrátil do svého oblaku. Ale přesto čekám okamžik, kdy se podle Julianových předpovědí, a hlavně podle mých snů, ocitneme tváří v tvář.
Cela m’amène à vous dire que le sentiment qu’avait réveillé la vue de Cassagnac à la Chambre il y a bien un mois., s’est affaibli; c’est-à-dire que le mari de la fille Acard (Julia) est rentré dans son nuage. Mais je n’en attends pas moins le moment où d’après les prédictions de Julian et surtout mes rêves, nous nous trouverons en présence.
Rozumí se, že situaci budu ovládat já… Ten chlapák právě oslavil třicet osm let — dne 2. prosince.
Il est bien entendu que ce sera moi qui dominerai la situation... Il vient d’avoir trente-huit ans l’animal, le 2 décembre.
Záchvat skromnosti! Ubohý člověk na nic nemyslí — jako umělec oceňuje mé umělecké stránky, a to je vše. Přísahám vám, že to tak doopravdy myslím.
Un accès de modestie ! Le pauvre homme ne songe à rien, il prise en moi les côtés artistiques en artiste et voilà tout. Je vous jure que c’est ma pensée pure.
Poznámky
Pozn. překl.: „père Rodolphe“ — Mariino familiární přezdívka pro Juliana. ↩