Středa 30. listopadu 1881

Julian přišel včera večer — myslí si, že jsem vážně nemocná, poznala jsem to na jeho poněkud přinucené veselosti. Pokud jde o mě, jsem v hlubokém zoufalství. Nedělám nic — a můj obraz! Ale hlavně — nedělat vůbec nic! Chápete ten úděs, stát tu se svěšenýma rukama! Zatímco ostatní pracují, dělají pokroky, připravují své obrazy. Věřila jsem, že mi Bůh ponechal malování — a uzavřela jsem se v něm jako v posledním útočišti. A hle — schází mi a já mohu jen kazit si oči slzami.