Sobota 26. listopadu 1881

CZEN UK FR

horečku… Je strašně smutné být donucena k nečinnosti — tím, tím… nevím čím! Zkrátka nemít sílu! Charcot se vrátil. Máma a Dina přijely včera, povolány šílenými telegramy mé tety. Dnes ráno dostává Dina dopis od své sestry s otázkou, jak se mám. „Je-li pravda to, co bylo v posledním telegramu, říká, je to hrozné." Dovedu si představit, co ta prokletá šílenka musela napsat s tím svým pravopisem vrátné. Nato se rozplácám. Vidíte — uvádějí mě svými příběhy do takového stavu zuřivosti, že bych se cítila schopna spáchat zločin, vidím rudě, chtělo by se mi je škrtit, drápama jim rvát tváře, tahat za vlasy a dupat po celé té krvavé ohavnosti. Přivedou mě o rozum, přivedou mě o rozum, uvidíte. Prochladla jsem, to vím, ale to se může přihodit každému… A přece ne — vše je ztraceno, s tím nachlazením a horečkou jsou mé uši v žalostném stavu — nač mohu aspirovat, co mně může kynout. Není už nic, čeho bych se dočkala. Je to jako závoj, jenž se rozerval těchto pár dní, před pěti šesti dny — vše je ztraceno, vše je ztraceno, vše je ztraceno. A oni mi ani nechtějí dopřát to málo, co mi zbývá, nechat mě na pokoji.

fievre... C'est horriblement triste d'etre maintenue dans l'inaction par par... Je ne sais quoi ! de n'avoir pas la force enfin ! Charcot est revenu. Maman et Dina sont arrivees hier appelees par des depeches insensees de ma tante. Ce matin Dina recoit une lettre de sa soeur qui demande comment je vais. " Si la derniere depeche est vraie, dit-elle c'est affreux". Je m'imagine ce que cette sacree-folle a du ecrire avec son orthographe de portiere. La-dessus je me mets a pleurer. Voyez-vous on me met dans un tel etat d'exasperation avec toutes ces histoires que je me sens capable de commettre un crime, je vois rouge, je voudrais les etrangler, leur dechirer le visage a coups d'ongles, leur arracher les cheveux et pietiner toute cette abomination sanglante. Ils me rendront folle, ils me rendront folle vous verrez. J'ai pris froid je sais, mais ca peut arriver a tout le monde... Et puis non, tout est fini, j'ai les oreilles dans un triste etat avec ce rhume et cette fievre, a quoi puis-je aspirer, qu'est-ce que je puis avoir. Il n'y a plus rien a attendre. C'est comme un voile qui s'est dechire l'autre jour, il y a cinq ou six jours, tout est fini, tout est fini, tout est fini. Et ils ne veulent meme pas respecter mes dernieres manies, me laisser tranquille.