Středa 23. listopadu 1881
A uprostřed všeho toho jako tajná rozkoš — myšlenka, že znovu uvidím Nice. [Slova začerněna: Nešťastná povaha II. a ztracený čas! Zase procházky pro diletanty, a nemohu najít ani výmluvu ani útěchu. A to jsem tolik prosila Boha! Mohu jim přece neuposlechnout jako minulou zimu, ale pokud mívám tak časté týdny jako tento… minulý rok jsem je neměla. Konečně jsem se Charcota zeptala: zemřu, zůstanu-li? To sotva přichází v úvahu.— Nu, řekněte mi přece — Strávíte-li zimu v Paříži, jste mrtvá.
— Nemohu mluvit proti svému svědomí… Kdybych však věděl, že taková slova budou účinná, byl bych je použil, protože musíte odjet — a možná i příští zimu… Zkrátka jako minulou zimu.]
# Mercredi 23 novembre 1881 Et au milieu de cela comme un secret plaisir a l'idee de revoir Nice. [ Mots noircis: Nature maljheureuse II et le temps perdu ! Encore des promenades d'amateurs, et je ne me trouve ni excuse ni consolation. Moi qui ai tant prie Dieu ! Enfin je puis leur desobeir comme l'hiver passe mais si j'ai souvent des semaines comme celle-ci... je n'en ai pas eu l'annee derniere. Enfin j'ai demande a Charcot, mourrai-je si je reste ? Cela n'est guere possible. — Enfin dites-moi, - Si vous passez l'hiver a Paris vous etes morte. — Je ne puis vous parler contre ma conscience... Mais si j'avais su qu'un tel langage serait efficace je l'aurai employe car il faut que vous partiez et peut-etre l'hiver prochain aussi... Enfin c'est comme l'hiver dernier.