Středa 23. listopadu 1881

A uprostřed všeho toho jako tajná rozkoš — myšlenka, že znovu uvidím Nice. [Slova začerněna: Nešťastná povaha II. a ztracený čas! Zase procházky pro diletanty, a nemohu najít ani výmluvu ani útěchu. A to jsem tolik prosila Boha! Mohu jim přece neuposlechnout jako minulou zimu, ale pokud mívám tak časté týdny jako tento… minulý rok jsem je neměla. Konečně jsem se Charcota zeptala: zemřu, zůstanu-li? To sotva přichází v úvahu.
— Nu, řekněte mi přece — Strávíte-li zimu v Paříži, jste mrtvá.
— Nemohu mluvit proti svému svědomí… Kdybych však věděl, že taková slova budou účinná, byl bych je použil, protože musíte odjet — a možná i příští zimu… Zkrátka jako minulou zimu.]