Středa 23. listopadu 1881

A uprostřed všeho toho jako tajná rozkoš — myšlenka, že znovu uvidím Nice. Povaha nešťastná!! a ztracený čas! Zase procházky pro diletanty, a nemohu najít ani výmluvu ani útěchu. A to jsem tolik prosila Boha! Mohu jim přece neuposlechnout jako minulou zimu, ale mám-li často takové týdny jako tento… loni jsem je neměla. Konečně jsem se Charcota zeptala: „Zemřu, zůstanu-li?“ To sotva přichází v úvahu.
„Tak mi tedy řekněte: ‚Strávíte-li zimu v Paříži, jste mrtvá.‘“
„Nemohu mluvit proti svému svědomí… Kdybych však věděl, že taková slova budou účinná, byl bych je použil, protože musíte odjet — a možná i příští zimu…“
Je to zkrátka jako loni v zimě.