Pondělí 21. listopadu 1881
Roste mi první zub moudrosti — vlevo dole. V prvním patře č. 36 ulice Vivienne je klub — a v jednom ze salonů jsou vystaveny studie a projekt panoramatu Lurd od Carrier-Belleuse, syna sochaře — zeptala jsem se, zdali lze koupit. Pán přišel velmi milý a příjemný — nemůže prodat, potřebuje vše pro velký formát. Teta a Brisbane tam byli. Přišel nás navštívit včera [Zamazaná slova: říci mi] mnoho lichotek... Přitom tyto lichotky přesně mířily na body, které schválil Tony. Ale o to přece nejde! Ve středu poslali pro Potaina — přišel až dnes; mezitím bych já mohla klidně chcípnout. Věděla jsem, že mě zase pošle na Jih — a dopředu jsem to věděla se sevřenými zuby, třesoucím se hlasem a slzami, které potlačuji se značným úsilím. Jít na Jih je kapitulovat. A pronásledování mé rodiny ze mě dělají čestný závazek zůstat přesto na nohou. Odejít — to je triumf vší té Mouzayovy verbíže a těch z ateliéru. „Je velmi nemocná, odvezli ji na Jih." Kdybych měla jinou rodinu, mohlo by to jít — ale tihle lidé, poslouchejte — [Zamazaná slova: je to] tři dny co o tom mluvím s tetou — říkám jí: nu ano, jsem nemocná, ale jestli mě chcete dobře ošetřovat a nepřivést mě k zoufalství, prosím vás, nekřičte to na střechy. Pro vás mám dobrou barvu a jsem na nohou — nevyvádějte je z omylu — co vám na tom záleží? Velmi vážné věci se přece schovávají — je to přání nemocné, je to záchvat bláznovství jestli chcete — prostě nechoďte pro nic za nic naříkat všude na mé zdraví; pečujte o mě, ale nevykládejte to. Vždyť to ani není zajímavé — copak nechápete, co je pro mě na tom smutného, ponižujícího, bolestného! Dobře — Saint-Amand přichází k nám včera k obědu a uprostřed rozhovoru:
— „Ale vy vypadáte skvěle! Vaše teta mě včera postrašila! Přicházím za ní se slzami v očích a ona mi říká, že máte horečku a jste velmi nemocná — [Zamazaná slova: já jsem málem běžel] se zhroutit, myslel jsem, že dítě vedle chrčí — vůbec ne — pryč, v ateliéru. To je jedno. Zazvonili — [Zamazaná slova:] v předsíni se podívat, kdo