❦
Úterý 18. října 1881
Včera jsem začala studii v obchodě slavného Lorenza — a celý den jsem měla horečku a v noci napolo sny, napolo vidiny: Lorenzovy hadry a Dumasova krajina ve Španělsku1. Četla jsem dál i ve spánku a bylo to tak skutečné, že jsem se dnes ráno náramně podivila, když jsem v knize nenašla, co jsem v ní, jak jsem věřila, četla. A býci. Chtěla jsem vidět, co o nich říká Dumas. Dumas tyto zápasy viděl při svatbě vévody z Montpensier — což věc pěkně mění. Ostatně v jeho dvou svazcích o Španělsku nenajdete nic než dlouhou řaduMardi 18 octobre 1881 Hier j’ai commencé une étude dans la boutique de l’illustre Lorenzo et j’ai eu toute la journée la fièvre et la nuit des demi-rêves, demi-visions; les chiffons de Lorenzo et le paysage en Espagne de Dumas. Je continuais à lire en dormant et c’était si réel que ce matin je suis tout étonnée de ne pas retrouver dans le livre ce que j’ai cru y lire. Et les taureaux. J’ai voulu voir ce qu’en dit Dumas. Dumas a assisté à ces courses au moment du mariage du duc de Montpensier, ce qui change joliment les choses. Du reste dans ses deux volumes sur l’Espagne on ne trouve qu’une longue suite d’histoires ou telle façon dont lui et ses amis se sont nourris et les peines qu’ils ont eu à trouver à dormir et à manger. Il faut vraiment un esprit extraordinaire pour faire avaler tant de... cuisine.
Ale on aspoň cestoval s umělci, přáteli, duchaplnými lidmi... Člověk sám o sobě je bytost dosti neúplná — být sám, když člověk obdivuje nějaké vznešené dílo přírody nebo lidí — budiž, ale sám na cestě, kde je třeba zápalu, nápadů... Ach! velmi mi chybí de Daillens — měly jsme společně jet do Španělska... Bylo by to naprosto jiné... Ó moje rodina!... Teta požádala Pollacka o adresu lékaře, protože kašlu... Přitom se přece ví, co mi je — léčí mě největší lékař na světě, který mě zná a studoval mou chorobu, mám svou léčbu... a v Madridu je zapotřebí lékař. To je prostě hloupost. Člověk se na ně ani nemůže zlobit... Ach! ale kdybyste byli na mém místě! Já, která se tak netrpělivě těším na Andalusii, Sevillu, ty přírodní krásy — a snad obraz... A máma, která třikrát v každém dopise píše:
Mais enfin il a fait ses voyages avec des artistes, des amis, des personnes d’esprit... L’homme tout seul est un être bien incomplet; être seul pour admirer quelque œuvre sublime de la nature ou des hommes, bien, mais seul pour un voyage où il faut de l’entrain, des idées... Ah ! je regette bien de Daillens, nous devions aller en Espagne ensemble... Ça aurait été tout différent... Ô ma famille !... Ma tante a demandé à Pollack l’adresse d’un médecin parce que je tousse... Ainsi on sait ce que j’ai, je suis soignée par le plus grand médecin du monde qui me connaît et a étudié ma maladie, je suis un traitement... et il faut un médecin à Madrid. C’est tout bonnement de l’imbécilité ! On ne peut même pas se fâcher... Ah ! pourtant si vous étiez à ma place ! Moi qui attends avec impatience l’Andalousie, Séville, ces beautés de la nature; un tableau peut-être... Et maman qui écrit par trois fois dans chaque lettre:
„Jeďte do Sevilly, tamní podnebí je velmi zdravé; informovala jsem se — seženete tam čisté mléko a kuřata. Jeďte do Sevilly.“ — Amen, že ano? Jsou přece šťastní lidé — a jak to, že já, která mám ke štěstí vše, šťastná nejsem? Mám dost peněz na jezdění sem a tam, na malování, cestování — všichni dělají, co chci. Zbytek znáte.
Partez pour Séville, le climat y est très sain; je me suis informée, on y trouve du lait pur et des poulets. Partez pour Séville. - Amen, n’est-ce pas ? Qu’il y a des gens heureux et comment ayant tout pour l’être ne le suis-je pas ? J’ai assez d’argent pour aller, venir, peindre, voyager; on fait ce que je veux. Vous savez le reste.
Raději bych neměla peníze a nedělala si vše, co chci — než být s hlupáky, kteří mě rozzuřují tím, jak umíněně trvají na mém dobru. Kdo je přesvědčen, že jedná správně, s tím se nedá nic dělat. A moje rodina přesvědčena je.
J’aimerais mieux manquer d’argent et ne pas faire tout ce que je veux mais ne pas être avec des crétins qui m’enragent avec leur entêtement pour mon bien. Quand on est convaincu qu’on fait bien il n’y a rien à faire. Ma famille est convaincue.
Kdyby neměla tu svou ubíjející, drásavou, vražednou vadu — pronásledovat mě z lásky — snad bych jí odpustila, že není ani umělecká, ani inteligentní, ani příjemná. Ach, jsou přece šťastní lidé! Ne — jen si představte tu cestu s tetou! Člověk by nejraději hned zítra odjel do Paříže.
Elle n’aurait pas ce tort sciant, crispant, assassinant de me persécuter par amour que je lui pardonnerais peut-être de n’être ni artiste, ni intelligente, ni agréable. Ah ! qu’il y a des gens heureux; Non voyez-vous ce voyage avec ma tante ! C’est à partir demain pour Paris.
Poznámky
Pozn. překl.: Marie čte španělské cestopisy Alexandra Dumase (otce), který navštívil Španělsko v roce 1846 při příležitosti sňatku vévody z Montpensier; výsledkem byly jeho „De Paris à Cadix“ (1848) — pět svazků španělských dojmů. ↩