Sobota 17. září 1881

Doposud ani stopy po oněch svrchovaných elegancích, o nichž sním v Biarritzu od tří let... A pláž z uměleckého hlediska... Je nepříjemná a ošklivá. Ó niceský záliv, ó neapolský golfě! Ale i malé pláže v okolí Nice — Èze, Beaulieu atd. — Tady člověka obtěžuje hromada malých skalisek naházených jak přijdou, vypadají jako naschvál tam postavené kartonové kulisy, pláž je malá, vpravo maják, vlevo skála a za těmito dvěma valy obrovské pusté pláže. Krajina je chaotická, aniž by byla malebná; není tu jediný dům skutečně u moře, člověk musí pořád lézt nahoru a dolů. A pak jsem dvě hodiny projížděla v kočáru okolím — a nenašla ani stín námětu k malování, ani jednoho rybáře, ani boudy; borovice, vily, silnice. [Zamazaná slova: A diner toute] společnost — slečny Martinovovy (z Neapole, vzpomínáte si) jejich teta, pak Basilevičová a ještě jedna. Po tom, co jsme si s Basilevičovou bývaly blízké, se již více nepozdravujeme. Myslím, že to ona přestala zdravit první. Nu! ... Znechucení ze všeho toho, které stoupá a svírá mě za hrdlo... Je lepší odjet do Španělska — uvidím tam obrazy, udělám několik kopií a snad najdu námět k obrazu, v každém případě studie. Ano, strávit měsíc nebo šest týdnů skoro bez zavazadel, neznámé, v klidu. Dva známí — vévoda de la Conquista (z dob, kdy máma chodila do společnosti v Nice) a malý Zurlo — ty nacházíme v Palais Biarritz, novém hotelu zřízeném v někdejší ville Eugénie.¹ Ubohá žena. Ale její vila je pouhá kasárna — druhé Impérium bylo ostatně co nejméně umělecky cítící.² Takže ten Palais Biarritz je jakési kasino, kde mají vše, co chtějí — hudbu, divadlo a pekelné hazardní hry. Je to zaplaveno koketami, které drží banku... Zurlo nám to vše vypráví; podnik byl ohromně propagován a teta fňukala, že jsem dala přednost našemu hotelu. Teď doufám, že toho nelituje.