Úterý 23. srpna 1881

Gambetta byl zvolen jen velmi těsně. Cassagnac byl zvolen, ale to mi je pro tuto chvíli lhostejné.
Cerny pózuje — a jak špatně! Není tak hloupá, jak se zdá, ale... Je prostě divná, něco jí chybí v hlavě.
S tetou jsem zase zašla za slečnou Collignon. Mohla jsem tam chodit častěji, ale podlehám touze nejít; vím například, že to mě do nebe nedovede, jenže už se nesnažím ten egoismus překonat, protože už nedoufám v odměnu — a to je podlý pocit... Ale tak pravdivý!!
Je snad na světě jediný křesťan, který koná dobro, aniž doufá aspoň v nebeskou odměnu? Vím, že existují bytosti, jež konají dobro pro čisté potěšení, jaké z toho plyne — neboť konat dobro je skutečná rozkoš… když vás to nestojí příliš mnoho mravního přemáhání a tělesného odporu; to hlavně. Jděte navštívit nemocného!
Vždyť dobře víme, že přinést mu rozptýlení, veselí — to je víc než peníze, ale…
Nakonec dnes večer mě to nestálo žádnou námahu, jakmile jsem vešla — nevím proč, nebylo to tak zdrcující, jak jsem si představovala. Nebudu mít zásluh za to, že se tam vrátím — a přesto se vrátím.
Pokud mě nepřemůže lenost… a malba! Vynakládám zoufalé úsilí a dnes večer mi připadá, že jsem na úrovni Breslau v roce 1874. Breslau pracuje u Juliana šest let a před tím pracovala nejméně dva roky jinde — ačkoli ne tak dobře jako u Juliana, je to svědomitá dívka. Nepočítám její lekce kreslení jako malé dívky ve škole, stejně jako já doma. Má tedy osm let práce, já tři roky a deset měsíců.
Neodečítám dovolené ani ztracené týdny — ani u ní, ani u sebe…
Při každém novém plátně si říkám, že tentokrát to vyjde — a nevyjde!

Poznámky

Pozn. překl.: „I!“ v přepisu deníku nejspíš zastupuje zdvojený vykřičník („!!“); nejde o anglické slovo. ↩